Hlavičkou, nebo hřbítkem, ovládá obojí a nepromešká jedinou příležitost!
Je lhostejné, po čem sahám, jestli je to konvice na zalití kytek, olej na smažení, či hrnek s kafem. Evelín je vždy na blízku a příležitost nepromešká. Poněvadž tuším, snažím se uniknout z dosahu a už předem cákám a rozlévám.
Nejkritičtější situace nastane, když se chci napít kafe. Přiložím hrnek ke rtům, Evelín vystřelí jak raketa, ducne, mě zaskočí, horká káva se řine po čistém tričku a rozcákne se po zemi. Dusím se, sáhnu po kapesníku, udělám krok a noha mi po tom kafetovým cákanci sjede a já se se zaduněním řítím k zemi!
Přemýšlím, jak zločince ubezdušit, zatímco tento na mne užasle hledí kulatýma očima ze skřínky: "To jsem, paničko, netušil, že má vyznání citů bude mít na tebe tak brizantní účinky!"







