Za knihovnu opět nastěhoval se myš. Voprsklej! Evelínovi se za knihovnou chechtá, pastičky ignoruje.
Až včera...
Pustila jsem se do debordelizace, což se zákonitě projevuje tím, že nastane čurbes velikej a ukrutnej. I vydal se myš zjistit, co mu ta panička narušuje poklidné občanské soužití. Neměl to dělat. Akce byla tak bleskurychlá, že jsem ji ani nepostřehla! A z ničehož nic mi seděl na stole Evelín, z tlamky mu čouhal mrskající se ocásek a Evelín se rozhodl, že zrovna můj psací stůl je tím místem pro zpracování kořisti.
Hlavou mi projely apokalyptické představy, co by se asi tak na tom stole dělo, kdyby mu ta načatá svačina utekla !....
Evelín má se mnou špatné zkušenosti. Kdykoli si poctivě čmajzne flákotu, panička mu ji rve z huby, takže je nutno držet a nepustit!
Využila jsem podmíněného reflexu, hmátla po Evelínovi, ten zaťal zuby (do myši), Evelína pochválila a za flígr i s myšem vyhodila za dveře. Myslím, že nade mnou zlomil hůl a ťukal si na čelo...
Já zalitovala, že nemám šampus, abych ho na oslavu bouchla a odávala se slastnému pocitu, že problém vyřešen.
A si tak ráno piju v klidu kafe a najednou slyším ... jako by cosi šramotilo.... A zas!
A něco mě lechtá na noze...?!
Na palci u nohy mi seděl oprsklý myš a pucoval si fousy !!!
A nesmějte se!
Já se vůůůůbec nesměju. Jenom se mi poněkud prosvětlilo dnešní ráno. Moc jsem to potřebovala. Děkuji 
... pokračuj v debordelizaci 
