ZRZÍNEK UŽ NENÍ

[radanova]

Ach jo. Kéž je líp.

[Karolína]

Melíšek celou noc spinkal přitulený k mému tělu na peřině a občas přišel pro pohlazení.
Bělinka zřejmě převezme kytičku. To bych byla moc ráda, protože v noci jsem natáhla ruku a opět tam byl hebký kožíšek.

[Apina]

Karolíno, hladím po duši. Potřebuješ to. Zažila jsi v poslední době životních kotrmelců až moc a stavíš se k tomu neuvěřitelně statečně. Jsi frajerka, že jsi se nenechala zlomit. Něco podobného jsem zažívala před pár lety. Pravda, nepřišla jsem o práci a firmu ani nemám za sebou rozvod, ale museli jsme se nuceně přestěhovat, absolvovali jsme během jednoho roku dvě rekonstrukce bytu, z toho druhou již při "bydlení", takže jsme spali půl roku na hromadě suti. Do toho se teta dostala do poslední fáze své nemoci a my ji půl roku doprovázeli až k Duhovému mostu. Táta to nevydržel a do půl roku ji následoval. Když jsme pak 10 dní po jeho pohřbu musely s mámou nechat utratit i Micinku právě kvůli ledvinám, to jsem myslela, že už to nedám. No, dala jsem, protože dokud člověk dýchá, tak ani jinou možnost nemá. Nevím, jestli Ti to pomůže, ale dýchej a jdi dál. Na dálku Tě podepřu. Kdo ví, třeba ta CD má pro Tebe ještě někde nějaké překvapení. A jak zpívá Wabi Daněk ... zase bude líp.... moc Ti to přeju.

[Beda]

Bělinka zřejmě převezme kytičku

je mi z toho zároveň smutno, ale HLAVNĚ

myslím že chápu, jak to myslíš (ostatně včera mě právě věta o kytičce srazila až k zemi - možná řeknete, že je to blbost, ale... no, to asi nevysvětlím)

[Lída]

Bedo, to vysvětlovat nemusíš. Každý, kdo vyprovodil za Duhový most své zvířátko, má nějakou tu svoji "kytičku"

[Beda]

Lído, děkuji

[Karolína]

Holčiny moje to tak neprožívají - Cecilka to nevnímala, je to kotě, ta prostě zatím žije svým kotěcím praštěným životem a nic neřeší
Melíšek, ten to celé vnímá jinak, táhne mu na 6 rok, byl se Zrzínkem přes 4 roky a s Ríšou přesně 3, takže on je opravdu postrádá.
Bělinka s nimi prožila nějaký čas, ale vypadá, že jí spíš zajímá výchova kotěte. Sice se snaží, ale ten kočičí spratek je snad nevychovatelný.
Jen o Melíška mám obavy, chodí stále jak tělo bez duše, hledá, u mne hledá nějaké zázemí a vysvětlení..........

[AlenaŠ]

Karlolíno, on se s tím srovná, ale chvíli mu to bude trvat. Měla jsem kocoura Mikánka, který adoptoval kotě Filípka, kterému dělal mámu, nechal si i dundat cecíky. Filípek byl neustále s ním. Když Mikánek náhle odešl za Duhu bylo Filípkovi 9 let. Už si nepamatuji, jak dlouho ho hledal, bylo to v r.1999. Nakonec se s tím srovnal a za Mikánkem odešel za 7 let.

[Marska]

U nás hledal Luxík Dona, ještě dlouho se chodil dívat za skříň u které měl Don ležení, zda se mu tam neschoval a venku ho hledal ve sklepě. Oni v létě za horka před sklepem spolu leželi. Museli jsme mu pořídit toho našeho lumpíka Legýse, jinak by byl Lux snad skonal na lenost nebo apatii. Ono tomu nebude jinak ani u kočiček pokud jsou zvyklí žít v ,,rodině"

[Vave]

Karolínko, je jasné, že Melíškovi budou nějaký čas chybět jeho parťáci. Ale pevně věřím, že ty dvě potrhliny ho dlouho smutnit nenechají.

Ono to je pro Melíška náročné, dlouho u vás fungovala vyvážená a stabilní smečka s danou hierarchií. V posledních měsících u vás došlo k několika změnám, to je složitá situace pro všechny. Ale ono se to všechno zase stabilizuje a Melíšek bude zase veselejší.

Když zemřela Píďa, Ance se zastavilo hárání, ze dne na den - a to byla v půlce. A dost dlouho jí trvalo, než převzala pozici "prvního psa", teda mimo mě prvního.

Jsem moc ráda, že kytička nezůstala dlouho opuštěná.

[Jitča]

Karolíno, když nám odešel miláček Bertík, jeho "strýček" Tygřík ho postrádal asi tři měsíce - a to spolu byli rok... Byl smutný, chodil bez cíle a také se mě jakoby ptal, co se to děje... Zauvažovala jsem o dalším kotěti, ale chtěla jsem tehdy čistokrevné, no a než jsem se zorientovala v té džungli čistokrevných chovek, Tygřík se vzpamatoval, začal honit myšky, a byl vůbec zase sám sebou . A tak jsem nový přírůstek nechala na CD, a ono nakonec vše bylo jinak - ale to už je jiná historie... Držím palce, ať se Melíšek brzo rozveselí - věřím, že ho k tomu ty dvě princezny brzo donutí .

[tosca]

Po odchodu kamaráda/člena rodiny(smečky) nastává čas smutku (truchlení). Je to čas důležitý a potřebný. Naše zvířata to ví, a proto truchlí. Já se přimlouvám za to, nechat je potřebný čas truchlit. Nesnažit se je rozveselit za každou cenu, nevodit jim domů hned nového člena smečky, aby jim "bylo veseleji", nepokoušet se ten čas zkrátit za každou cenu. U psů jsem vysledovala, že jim truchlení zabere 1,5-2 měsíce. To je doba, kterou potřebují na to, aby se vyrovnali se ztrátou parťáka (nebo šéfa). Pak si začínají uspořádávat život podle nové situace. Až po období truchlení přichází doba vhodná pro změny ve smečce. Pro plánované změny samozřejmě, jsou změny, které neovlivníme, ty se prostě přijímají, jak přicházejí. Nevyhodím z domu kočku, která přijde týden po odchodu jiné kočky s oznámením, že tu bude bydlet, jen proto, že na změnu ještě teoreticky nenastal čas.
Říkám si, že bychom se od našich zvířecích kamarádů měli učit, jak se zpracovávají životní události. Ať už radost nebo smutek.

Pro Karolínou

Její kočičky tu podporu ani na dálku nepotřebují, ony mají svoji "posluhu", a smutek umí zpracovávat lépe, než většina lidí

[Beda]

bychom se od našich zvířecích kamarádů měli učit, jak se zpracovávají životní události. Ať už radost nebo smutek.

do kamene tesat ... například zrovna já to neumím a nekončívá to dobře, ale to sem nepatří

při vzpomínce na Zrzínka se mi stále ještě sevře hrudník i hrdlo a oči mě zaštípou, ale tam se snad vejdu do "limitu" (nemyslím to zle!!! vím jak je to myšleno)

[Marska]

Také jsme hned nepořizovali Luxovi kamaráda. Teprve když jsme viděli, že je pořád takový bez jiskry. Ale úžasně ožil když si přivezl Legýska. Přivezl si ho sám, byl s námi na návštěvě ve smečce odkud Legy pocházel. Byl viditelně nadšený. Tady totiž nemá kamarády na lítání, nikdo pejsky nepouští aby se vybláznili, tak musí řádit ta naše potrhla spolu.

[Tečka]

Tohle dilema už nějakou dobu řeším taky.
Prcek Tasík byl na Kubíka dost fixovaný, sice mu občas dával i sodu, ale bylo to tím, že byl hravé a dravé kotě. Jenže se měl ke komu přitulit a nechat se opečovávat, pak už to bylo vzájemné. I jinak se spolu dost vyblbli, Kubík byl v jádru pořád hravé kotě a stačilo mu málo.
Co nedošel Kubík na podzim domů, je Tasík trošku rozhozený. Starší část smečky (Damíšek 7,5, plašanka Jožínka 8,5 roku) o nějaké hrátky a tulení nestojí. Přijdou ke mně, ale od kotěte si drží odstup. Tasík to párkrát u Damíška zkusil, ale nepochodil, teď se ho docela bojí a vyhýbá se mu. Občas na něj taky vystartuje, ale řekla bych, že to je právě z toho strachu, pokud se ocitnou u sebe moc blízko.
Prckovi je teď asi 16 měsíců, kastrovaný je teď v lednu, dřív to nešlo kvůli mé sádrové kotvě.
I když jsem se zařekla, že už žádnou kočku nechci, když Tasíka pozoruju, tak si říkám, že by k sobě asi někoho potřeboval. Jenže je otázka a veliké dilema.
Vyberu dobře, sednou si spolu? Starší část smečky to moc zajímat nebude, tam stačí pár dní, každý je dost sám pro sebe, pokud si jich nebude nováček moc všímat, věřím, že si to sedne.
Ale jak si sednou s Tasíkem? Já bych o jedné kočičce věděla, ale nechtěla bych ji zklamat tím, že jí dám nový domov a Tasík se jí bude bránit.
Jinak mám o něj trochu strach taky proto, že vyhledává jiné kočky a chtěl by se kamarádit. Nesetkává se to pokaždé s pochopením, navíc pochybuju, že některá ze zdejších koček je nějak pravidelně očkovaná, i když jsem se snažila tady dělat osvětu. Uspěla jsem s kastracemi, ale očkování jě zbytečný výdaj.