Yoda Catley Ranch

[Xerxová]

a další týden - už podzimní: https://www.drporkert.com/dogy/images/Yoda/0924/

[Xerxová]

a je tu říjen: https://www.drporkert.com/dogy/images/Yoda/1024/

[radanova]

Tedy Yodo, jak jako stárnu. To je jen splín z přechodu léta do podzimu, bude líp . Taky je mi zima, zvykneme si

[Xerxová]

tak dneska mě Yoda naštval. V klidu pozoroval srnku (byl na vodítku). O kus dál jsem vytáhla mobil (křižovatka neznačených cest a chtěla jsem si ujistit trasu) a vodítko standardně hodila na zem. A ten zmetek to odpíchnul po chvíli z nuly na sto. Vyrazil po cestě (orientuje se výhradně zrakem - takže srnku z úvozové cesty neviděl a spíš jen vybíjel adrenalin, co v něm byl, tak blbej snad není, že by nevěděl kde stojí), na moje zařvání to otočil a tryskem se vracel. Proč to najednou stočil ze stráně do hustníku (přesně na druhou stranu od srny) netuším a už se to nedozvím. Zapraskaly větve a rozhostilo se ticho.

Já utíkala zpátky na původní cestu (nebyl), Pepa stál na odbočce, kde zmizel - nebyl. Ve mně by se krve nedořezal neb srna stále byla v klidu v dohledu (mám pocit, že byla tak trošku krotká a nebo blbá dokonce i když jsme už kompletní odcházeli, stála jen o kousek dál - a to jsme mezi tím pískali a volali…). Pes nám nikdy nezmizel na déle než minutku… vždy se hned vracel a tentokrát navíc byl na vodítkách (spojené dvě - takže víc smyček a karabin…). A najednou nebyl a bylo ticho (jinak je slyšet dusot tlapek, v terénu doga tichá není). Vlezla jsem do hustníku, sestoupila k potoku - a tam stál Yoda na úzkém pásu trávníku mezi potokem a ohradníkem… Mile na mě vrtichvostil (já srdeční zástavu) a že je fajn, že ho přes ten potok přenesu. Že bez rozběhu to nedá a ten blbej ohradník je hned za ním… Celou dobu, co jsem lítala kolem (asi tak 5 minut - i když mi to připadalo děsně dlouho) tak stál 10 metrů od nás… Nekňučel, neštěkal, čekal, že dorazíme… Možná ani ránu nedostal (myslím, že by zaječel), od malička ho učím, že ohradníky jsou tabu… čekal… Naštvaně jsem ho protáhla potokem, i když vodu nerad… prolezla hustník na cestu, obrala se z pavučin a chmýří…a šlo se dál.

týdeníček je tady: https://www.drporkert.com/dogy/images/Y ... index.html

[radanova]

Jj tenhle přenos adrenalinu ze psa co se ho zbavuje na mne, která řeším, znám. Až mi někdy naskočí opar . Je fajn, že má ohradník jako tabu, jak jsi ho to naučila?

[Xerxová]

kdysi maličkej Nightík dostal ránu na malevilu. Ne přímo od ohrady, ale od koridoru, který nebýval pod proudem, pokud se nepřeháněli koně. A výjimečně byl. Tenkrát hodně plakal a mě ho bylo líto - čenichal si, já byla v klidu... a prásk

Od té doby jsem na ohradníky dost hysterická. A od malička vodím psa kolem pastvin na vodítku a koriguji každé přiblížení k drátu. A časem jdou hezky prostředkem cesty a nejeví snahu se přiblížit... Ale možná, kdyby byla pořádná motivace, tak na slušné vychování zapomene.

[Matylda]

Znám, když psovi najednou rupne v hlavě a vyrazí po stopě, i když předtím se tvářil, že úplně v ohodě, dneska to ustojíme... u nás nejsou ohradníky, zato železniční trať. Ta má na svědomí několik mých infarktových stavů.

[Hanča]

Jo, když psisko zmizí, jsou to infarktózní situace a každá minuta, co je pryč, je nekonečně dlouhá.
Já jsem našemu strakatému dorostenci pořídila tracker poté, co vyběhl na louce za srnou a zmizel v lese. Přestože se vlastně téměř okamžitě z lesa vynořil a radostně se vracel. Je to malá krabička, která se připne na obojek, a je spárovaná s mým mobilem, takže na něm vidím, kam zvíře běží. Nedává to žádné impulzy ani nevydává zvuky, jen prostě umožní na mapě sledovat trasu psa. Možná to znáte. Mně to činí trochu klidnější. Náš Culek není žádný útěkář, ale zvěř ho (bohužel) zajímá. Jakmile vidím, že s čenichem u země sleduje nějakou zvířecí cestičku nebo nedejbože začne panáčkovat , nekompromisně ho připínám.