Všehochuť. Co by vás mohlo zajímat.

[RenataE]

Víte co je adulár a jak vyrábím třeba náušnice? Přečtěte si můj článek ve Fler MAGu!
https://www.fler.cz/magazin/sperkum-slusi-adular-2797

Páni, to je tak zajímavé psaní! Škoda, že už neděláš workshopy (chápu proč), Víla by se šla učit hned!

[HCHO]

Skoro OT - snad to do všehochuti nevadí.
Měla jsem nedávno docela nepříjemný psí zážitek. Měla jsem půjčené bráškovy děti a při návratu z výletu jsme narazili u nějaké samoty na kraji lesa na volně pobíhajícího zuřivě štěkajícího psa vlčákovité velikosti. Skončilo to tak, že jsme pomalounku vycouvali a (díky za mapy v mobilu) vymysleli "objížďku". Zkoušela jsem volat, jestli by si někdo psa neodvolal, ale marně. Protože byl terén okolo dost nepřístupný, tak jsme si pěkně zašli (nejmladšímu dítku jsou 4, takže zacházka 2 km navíc k plánovanému výletu není optimální, navíc jsme kvůli tomu museli sejít ze značené cesty, tj. měla jsem dost obavu jestli to nějak "trefim", ale mapa naštěstí seděla a dítko ťapalo, takže to dopadlo dobře)
Nevím, má to nějaký jiný řešení? Dá se nějak poznat, jestli ten pes "jen" štěká? Člověk si asi úplně stejnou situaci nezopakuje, ale stejně by mne to docela zajímalo (jako děcko jsem lezla všude možně, abych se psům vyhnula, na vesnici dřív pobíhali volně běžně; uvědomila jsem si na tom i to, že jsou teď páníčkové daleko zodpovědnější a naprostá většina psů hlídá pěkně za plotkem)

[baty]

No, o zodpovědnosti páníčků na okrajích Brna a v lesích okolo vím svoje. Sám člověk, který zrovna psy nemusí a oni to poznají, má s většinou dávných vycházek totální utrum, všude velké rasy na volno bez náhubku, "musí se probehnout, nesmíte se ho, pani, bát", pokud je vůbec dotyčný v dohledu. Taky se jeden mazánek zvíci pianina proběhl pár set metrů přes pole, "protože nemá rád siluety na obzoru". Myslela jsem, že zrovna zrakem se neorientují. A neštěkal, jiní štěkávali. Těch krásných malých výletů, na které už prostě nemůžu. Stačí, když taková štěkající skříň do člověka vrazí a je malér.

[IvaP]

HCHO, poznají to, že se bojíš. Já jsem se psů bála, no nějak jsem to ve velmi dospělém věku překonala, ono se bát vlastního štěněte je dost na hlavu. A došlo to tak daleko, že jsem si šla vyptat kotě k lidem, kteří měli kavkazáka, kterého se bála půl vesnice. Paní se zeptala, jestli se nebojím, jestli ho má zavřít. Dělala jsem hrdinku, paní odešla pro kotě a my jsme s Borisem pocvičili povely - lehni, sedni, dej pac. Paní pak zůstala v úžasu, že ten pes poslouchá jen jejího vnuka, na cizí lidi vrčí. Tedy pohladit jsem si ho netroufla, ale měl pocit, že se ho nebojím.

[baty]

Máš to zřejmě jednodušší se vztahem k psům a ten původní strach nebyl moc zafixovaný. Jinak totiž neurovegetativnímu systému vůlí prostě neporučíš, nacvičovat můžeš, co chceš, pár drbacích psích kamarádů v okolí dokonce můžeš mít, ale hormony, které cizí pes učuchá, se vyplaví, ať se tváříš sebehrdinštěji, vyzkoušeno. Můžeš "lhostejně" přecházet okolo a vychutná si tě každej, od yorka po kavkazáka. Když je za plotem nebo na vodítku, nějak se to překlepe, ale po infarktu a v osmdesíti už ani překlepávat nezkouším, tudíž holt musím vzít na vědomí, že nejbližsí vycházkové okolí patří davům pejskařů, od namachrovaných puberťáků přes panstvo z vil až k bezdomovcům.

[Inka]

Fakt je, že volně jdoucí Mařka by Tě asi taky nepotěšila, ale u nás ji každý zná. Snad jedině pořádat procházky ve dvou, tedy s někým, kdo mluví psí řečí

[baty]

Fakt je, že volně jdoucí Mařka by Tě asi taky nepotěšila, ale u nás ji každý zná. Snad jedině pořádat procházky ve dvou, tedy s někým, kdo mluví psí řečí

Nojo, a o to právě jde, že to nejde, tak se nikam nejde, lépe řečeno, chodí se po ulicích

[IvaP]

Baty, bála jsem se tak, že jsem se celá orosila, když jsem měla potkat psa. Když jsme před dvanácti lety dovezli mého prvního psa, sedmitýdenní Fleur, tak stačilo, když na mě vycenila ty štěněcí pižláky a já jsem měla husí kůži až na zadku. Tak jsem si řekla, že takhle by to asi nešlo a snažila jsem se ten strach potlačit. Vlastně ani chovatelka nepoznala, že se bojím psů a to jsem to chtěla zbaběle otočit, když u jejich brány na nás řvali tři psi. Ale asi to podvědomí je někdy silnější než vůle. Tak ve zdraví přežij všechna setkání se raťafáky.

[aida]

Baty, nechceš, abychom za Tebou někdy přišly s naší Šišenou? Mívám ji docela často u sebe v práci, s ní by ses veškerého strachu ze psů zbavila, je to neuvěřitelně milý tvor. I když, na druhou stranu, kolega F. a naše paní uklízečka se jí taky pořád bojí, resp. nemají a neznají pejsky. Já se psů taky dřív bála, moc, teď už ne.

[baty]

Baty, nechceš, abychom za Tebou někdy přišly s naší Šišenou? Mívám ji docela často u sebe v práci, s ní by ses veškerého strachu ze psů zbavila, je to neuvěřitelně milý tvor. I když, na druhou stranu, kolega F. a naše paní uklízečka se jí taky pořád bojí, resp. nemají a neznají pejsky. Já se psů taky dřív bála, moc, teď už ne.

Aido, jsi moc hodná, ale já nemám principiální problém se psy jako někdo s pavouky. Tohle je tak, že se psy s nimiž se seznamuji, mi jdou kamarádšofty naprosto dobře, v klidu se seznámíme, pokecáme (mají rádi, když nasadím svůj kontraaltový rejstřík, něco jako přítelské vrčení ) , podrbeme, pak se někde kolem mě uvelebí a návštěva probehne parádně, rovněž setkání se známými pejskaři, některé psy nezajímám, jiní se kamarádí.
Ale cizí, nevyzpytatelní volní psi ve volném terénu - to nedávám a nikdy v životě nedám. J
Jo, taková fryšavská PS VB v osmdesátých letech, dost velký špic, který celý den šmejdil po vsi, od rozbřesku do noci, a všecko měl v merku - vídali jsme se o prázdninách nebo když jsem přijela na návštěvu na faru a čekala na poslední autobus do Žďáru na vlak - tomu stačilo říct "čest práci, soudruhu", on zpovzdálí potáhl nosem, zřejmě mě za ta léta poznal, i když jsme se potkali dvakrát v létě, jednou v zimě a párkrát mezi tím, a klusal dál (vždycky po správné straně silnice!), s takovými rozumnými psy to jde, ale ty obludy bez bázně a bez kázně, co se prohánějí třeba na té krásné silničce za řečkovickými kasárnami nebo cestou na Vranov, vždycky jednou stačilo.

[sharka.68]

Ríša a Míša....

nemáte někdo doma ale opravdu kočkoprázdno???

Dne 21.6.2019 do královéhradeckého depozita Kočičí naděje připutovali dva smutní kocourci, Míša a Ríša z Horní Rovně. Jejich panička odešla do domova důchodců a o tříleté kocourky se již neměl kdo starat. Prostě stále ta známá stará písnička... Kluci jsou bratři a zvykání si na na nové neznámé prostředí plné koček není pro ně nic lehkého - hlavně ne pro Ríšu, který se neustále schovává. Míša si zvyká lépe, již se mazlí a je úžasný. Ríšánek, pokud si ho najdu a odchytím, se mazlí také, mazlení miluje, ale sám zatím nepřijde. Po nadstandardním naočkování a dalších nezbytných náležitostech budou kluci hledat společný nový domov.
Hanka S.

[IvaP]

Začíná sezóna zaprasených psů. Na doporučení PetryS. (kdysi u Dede) jsem koupila na psy "mokrý" ručník. No nechtěla jsem platit hodně předražený v Česku, objednala jsem na Aliexpress: https://www.aliexpress.com/item/3296193 ... 4c4d1sOkDn . Dneska vyzkoušeno, fakt funguje, z mokrého psa je načesaný plyšák.

[sharka.68]

tak tohle je dobrej nápad pro kočky v bytě...
https://svetkreativity.cz/stacili-mu-je ... -internetu

[LFSH]

Nápad je to dobrý, ale nesmí se realizovat v bytě s malým dítětem.

[Inka]

Proč ne s malým dítětem?