Cizí kocourek

[Tečka]

Tak jsem zase v pěkné kaši.
V pátek večer jsem vyvolávala Vivi, místo ní se od vrat ke mně s hlasitým mňoukáním rozběhl neznámý kocourek. Vběhl dovnitř, vypadal docela vyděšeně, nevím z čeho. Ale všechny kočky si hlídají jeden směr, jakoby tam žil nějaký kočkožrout. Na chodbě se zarazil, nejdřív chtěl zpátky ven, ale pak se vrátil. Začal očichávat misky, tak jsem přinesla jinou, hned věděl, o co kráčí, a natahoval krk, jestli v ní něco je. Kapsičku vdechl, našel si vodu a napil se. Pak začal obcházet bydlení a chtěl se někde usadit. To ale netrvalo dlouho a chtěl zase ven. Tam si sedl před vrátka, zase si hlídal ten směr k sousedce a mňoukal. Vivi nikde, a to už jsem o ní dostávala strach. Vzala jsem baterku a šla ji hledat, kocourek mezi tím zase vběhl dovniř. Vivi nikde, ale když se kocourek znova rozběhl ke dveřím a já otevřela, Vivina vběhla dovnitř. Nijak se nad cizím kocourkem nezarazila, naopak, začali "čumáčkovat". To Alžbětka s ním měla velký problém, hučela a syčela a neustále ho sledovala. Za chvíli ale kocourek chtěl pustit ven a už tam zůstal.
V sobotu se to opakovalo "v bleděmodrém" kocour chtěl hladit a mazlit, ukázal dokonce bříško a obsadil křeslo pod oknem. Ale zase pak chtěl pustit ven a už tam zůstal.
V neděli nepřišel.
Usoudily jsme se známou, taky kočkařkou, že asi neměl svoje páníky doma, a aby ho nemuseli zavírat vevnitř, nechali ho s nějakou zásobou venku.
Jenže včera večer seděl na prahu, zmoklej a hladovej. Dostal kapsičku a dlouho seděl u kamen. Pak se na chvíli usadil na křesle, ale když jsem šla na záchod, kvílel za dveřmi. Od Alžbětky dostával kapky, trochu ho to rozhodilo, a po nějaké době zase chtěl ven.
A dneska tu byl už ráno, chtěl hladit a mazlit, chodil za mnou a kvílel, dokud jsem se k němu nesehnula. Zastavila se tu i známá, k ní se měl taky, Alžbětka už tolik nesyčí, Vivi se uklidila do kočičího křesla. Když Alžbětka obsadila parapet, tak k ní vyskočil, ale to se jí nelíbilo. Teď si zase řekl o vypuštění ven.
Koumaly jsme s Mílou, jak se poptat, jestli něčí není, ale to jde tady dost těžko. Ke starším lidem se většinou nedozvoníme a mladí ráno sednou do auta a odjedou do práce. Něco vylepovat taky nemá smysl, tady se po ulici necourá.
Nevím, jak mám s kocourkem pokračovat. Nevím, jestli zná záchůdek, to se neprojevil, a není kastrovaný, ale neznačkuje.
Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet. Ale moc z toho radost nemám.

[LFSH]

Kdyby to bylo blíž a kocourek byl černý, řeknu, že je to Hubert. Nám se kocourek zatoulal, tobě se pro změnu kocourek přitoulal.

[Tečka]

Tenhle je tmavě šedohnědý s téměř černým mourováním a černým hřbetem.

[Tečka]

Večer to mělo dohru.
Když jsem vyvolávala Vivi, objevil se kocourek zase. Alžbětka zahučela jen jednou, ale jinak setrvala na botníku a pozorovala ho. Kocourek se nažral a zalehl na kočičí židli. Bětka se za chvíli zvedla, lehla si vedle židle a dělala, že podřimuje. Jenže když jsem šla zase za chvíli Vivinu volat, kocourek vyběhl za mnou, usadil se vedle vchodu a když chtěla Vivi podlézt vrata, vystartoval na ni. Otevřela jsem jí vrátka, která jsou o kousek dál a Vivi vběhla dovnitř. Kocourek musel zůstat venku.
Co to má ta Vivi v povaze, že se nechá zastrašit od každého? Ono se na ní zřejmě podepsalo to vyrůstání ve větší smečce, která neomylně vycítí nejslabšího jedince, kterého začne terorizovat. A socializace u Honzy veškerá žádná.
Ráno se kocourek objevil, jenže když se chtěla Vivi vrátit přes kočičí okno, vyskočil a ona utekla. On za ní. To už chtěla ven i Alžbětka, tak jsem ji pustila. Začala jsem se zlobit sama na sebe. Vivi naštěstí čekala u vchodu, na chodníku hlídkovala Alžbětka a kocourek se sice rozběhl k vratům, ale nějak se kolem ní bál.
Nedá se nic dělat, dostane misku ven. Zavinila jsem to sama, bylo mi ho líto, ale moje kočky tím nesmí trpět.

[Tečka]

Včera navečer přišel zas. Mám přes den otevřené vchodové dveře, jde sem sluníčko. Byl tak hladový, že než jsem přinesla misku a otevřela kapsičku, strčil hlavu do misky Alžbětce. Tak dostal nařezáno, pochopitelně, Alžbětka se hned tak nelekne. Pak chvilku obcházel po kuchyni a zase vyběhl ven. Když jsem večer vyvolávala Vivi, už čekal u vrat a přiběhl s ní. Bylo mi ho líto, když jsem mu zavírala dveře před čumáčkem. On je snad opravdu vyvezený a vyhozený, jako byl Tuláček a další šedivý kocour, který se chodil živit k venkovním kočkám mé známé.
Dneska ráno jsem ho zahlédla, jak vybíhá od domku, který není trvale obydlen. Pak zabrousil někam do zahrad. Teď přiběhl sem, nažral se a natáhl se na sedačku. Koukám na něj, spí naprosto uvolněně, jako by si vychutnával bezpečí. Jenže jak zareaguje Vivi, až přijde domů, to si umím představit. Kocourek není agresivní, už dvakrát se "čumáčkovali", ale Vivi se rozhodla, že se ho taky bude bát.
Můžu ho zase vyšoupnout ven, ale jak to bude, až budu mít normálně přes noc okno dokořán, to si tedy neumím představit.
Vivi už jsem trochu popsala, myslíte, že by pomohly Bachovky? Máte s nimi nějakou zkušenost?
Já vím, že si za to hodně můžu sama, ale už z toho jsem docela nešťastná. Je mi jich líto obou.

[Inka]

Ono nemáš moc možností, právě jsme též okupováni oknem a i když Bimbo pouští běsy a dští síru, kocourek Mamimami, který k nám před barák chodí pomalu třetí rok jíst se rozhodl, že u nás bude bydlet. A můžeš si to nabouchat do trenek, když ho nevyženou ani naši blbouni, ani Mařka. Felínek holt jí, kdy to jde. A když přijede Kačka hlídat Mařku a přiveze své dva blbouny, je to vůbec pozdvižení na vsi s její sufražetkou. To jí Maličká doma a ostatní kde se dá

[Tečka]

Je mi to jasné, že bych musela být doma jak bunkru. Včera se tu neukázal, ale taky bylo hnusně a já neotvírala. Teď jsem na chvíli dveře otevřela, protože venku je větší teplo než vevnitř a do deseti minut byl tady. Vivi okamžitě zdrhla, Alžbětka přišla oknem, zpozorněla, kocourek se mezitím nažral a vyskočil na kočičí židli, Bětka zaujala místo uprostřed kuchyně a trochu ho pozorovala. Já bych ho snesla, a jelikož je zvyklej na pohlazení, už bych se domlouvala s vetem na kastraci. Jenom ta Vivi mi dělá starosti.

[Matylda]

Oriáš taky nejásel, když jsme přinesla malé kotě Adélku. Trvalo dva měsíce, než se s tím srovnal, ale stálo to za to. V podstatě jsou na tom kočky líp, když můžou jít ven a upustit páru.

[Tečka]

Já myslím, že Vivina by kotě skousla taky, pokud by nezačalo klackovat, jako to dělal puboš Olík. Tomu se pak vyhýbala.
Teď už se podruhé kocourek vrátil, požadoval opět naplnit misku, usadil se na kočičí židli a začal se nastavovat na hlazení. Vytáhla jsem mu 4 klíšťata, klidně držel. Už mám připravenou kapku. Alžběta si ho hlídá, ale už přestala syčet. Přece jenom je z útulkového depozita, kde bylo asi 10 koček a 3 psi.
Ale Vivi je venku a domů nechce. Ta měla s kočičí smečkou jen špatné zkušenosti. Proto jsem si ji vzala a myslím, že je spokojená, že má konečně svého člověka.
Jenom nevím, jak ji přesvědčit, že se nic nemění.

[Inka]

No, upřímně, teď se můžeš tak akorát modlit, aby to vydýchala. Jinak se holt může stát, že odejde. Pozitivní je, že je i v noci teplo a než přijde zima, situace se vyřeší sama. Kocoura se už zřejmě nezbavíš, takže kastrace a další