DNESKA TO FAKT STOJÍ ZA TO!!! (stěžovník a ješitník)

[Alena Bytomská]

[quote="radanova"I Teď se Ti opravdu hodili ty lázně.[/quote]

Ivo,
ty lázně mně přijdou jako opravdu dobrej nápad. Změna prostředí by ti, myslím, pomohla a jinde se přece jenom lépe daří zapomínat. Vlastně spíš na pesy míň vzpomínat.

[IvaP]

Obávám se, že na rhb lázně nemám nárok. Tam jdou pacienti hned po totálce kolene a kyčle, přìpadně lidi po operaci úrazu, kteří mohou hned chodit. A nebo ti, kterým nepomohla ambulantní nebo lůžková rehabilitace. Já jsem v podstatě ještě ve stavu nemocných do 21.srpna, mám postupně nohu víc zatěžovat, začít chodit na franckách, pak o jedné... Trochu partyzánský přístup, možná na tu rehabku ani nepůjdu. Dost mě to překvapilo, jsem už taky 50+ a v podstatě to nechali na mně, ukázali mi ve špitále dva cviky na zlepšení hybnosti kloubu, víc nic.

[Beda]

Ivo, tak to je mi s Ellie moc líto, máš letošní léto opravdu hodně naloženo
- bože dva pejsky tak rychle po sobě

drž se, přeju hodně sil a na dálku hladím po tlapce

[sharka.68]

Obávám se, že na rhb lázně nemám nárok. Tam jdou pacienti hned po totálce kolene a kyčle, přìpadně lidi po operaci úrazu, kteří mohou hned chodit. A nebo ti, kterým nepomohla ambulantní nebo lůžková rehabilitace. Já jsem v podstatě ještě ve stavu nemocných do 21.srpna, mám postupně nohu víc zatěžovat, začít chodit na franckách, pak o jedné... Trochu partyzánský přístup, možná na tu rehabku ani nepůjdu. Dost mě to překvapilo, jsem už taky 50+ a v podstatě to nechali na mě, ukázali mi ve špitále dva cviky na zlepšení hybnosti kloubu, víc nic.

se na to zeptej a řikej,že tě to bolí......

[Mar-ska]

Iv, to není možné, na ty lázně bys nárok snad měla mít. Tady u nás jsou malé lázničky - Kundratice a tam komplikované zlomeniny rehabilitují a prý dobře. Nedej se! Měl mohl by ti to navrhnout i obvoďák.

[IvaP]

Iv, to není možné, na ty lázně bys nárok snad měla mít. Tady u nás jsou malé lázničky - Kundratice a tam komplikované zlomeniny rehabilitují a prý dobře. Nedej se! Měl mohl by ti to navrhnout i obvoďák.

Maruško, zatím to nemám úplně zhojené, další kontrola za šest týdnů, pak se uvidí... Dneska jsem zkusila trochu víc chodit a budu muset ledovat, docela mi ta hnátka otekla, bolí mě snad všechny svaly a klouby na té nemocné noze, nejvíc kupodivu kotník a pata.

[tosca]

IvoP
Tobě a Ellie

A teď k Tvojí noze... žádej o rehabilitaci. Trvej na ní, chtěj pobytovou. Ať už v nějakém rehabilitačním ústavu nebo v lázních specializujících se na pohyb. Nedej se odbýt. To, že to není zatím úplně zhojené by nemělo vadit, já kdysi do rhb ústavu nastupovala s berlemi a s nohou absolutně BEZ ZÁTĚŽE. Odcházela jsem s berlemi a s plnou zátěží. Pokud máš doporučené cviky, které máš cvičit, můžeš rehabilitovat. Pokud máš jezdit na rotopedu, můžeš intenzivně rehabilitovat. Rehabilitace musí řešit svaly, vazy a klouby kolem zranění. Ambulatní rhb je dobrá u chronických problémů a lehčích úrazů, kde je vše kolem akorát ztuhlé. U těžších úrazů je vpodstatě k ničemu. Pořádná rehabilitace je až ta 6-8h denně 5 dní v týdnu a 1-2h v sobotu (takže rhb ústav nebo lázně )
Rozhodně neodmítej ambulatní rehabilitaci, jen si vyber, kam na ni půjdeš. Často je to "meziskok", který je nutné absolvovat před pobytovou nebo lázněmi. Kdo Tě má v péči? Chirurg, ortoped nebo traumatolog? Osobně tipuji chirurga, s těmi moc řeč o rhb není :/. Určitě jdi na tu ambulantní rehabilitaci a dobře vybírej, kde mají dobrého rhb lékaře. S tím pak řeš doporučení na pobytovou rhb nebo lázně. Kvalitní, systematická rehabilitace je základ pro další funkčnost nohy (i té druhé, která je teď přetížená a ještě roky bude).

Mám za sebou úraz kolene. Nemocenská celkově 8 měsíců, včetně 6-ti týdenního pobytu v RHB ústavu (Hrabyně). Začalo to ambulantní rhb, pak týden na klinice léčebné rehabilitace a pak ta Hrabyně. Ta klinika (pobytová rhb) byla fajn, personál skvělý ale horší vybavení, méně možností i méně cvičení. Až ten pobyt v Hrabyni stál jako rehabilitace za to! Noha drží, na to, co s ní bylo, velmi slušně. Další intenzivní fyzioterapii nepotřebuje. Sem tam mi fyzioterapeutka trošku pomůže s úpravou pohybu.
Mám za sebou vykloubené rameno (rok a pů zpět). Bez rehabilitace (v péči chirurga, rhb prý není nutná). Jo, hýbe se, ale občas mě zradí. Fyzioterapeutka na něm odvedla už kus práce a ještě nás kus čeká. To rameno je podstatně menší úraz, než ta noha (moje i Tvoje ) A považuji za chybu, že jsem netrvala na rehabilitaci. Nedělej stejnou chybu. Trvej na rehabilitaci a snaž se dosáhnout té intenzivní (pobytové). Kdekoliv, kde to umí. Držím tlapky.

[IvaP]

Tak nevím - mohla bych mít za dva týdny štěničku. Aiře by to asi hodně pomohlo, na zahradě kníká a pořád čeká, odkud se vynoří Ellie nebo Fleur. Já se potácím s berlemi. Mám, nemám. Rozum říká, že nee, že nemám blbnout, ale... Do zítra se musím rozhodnout.

[sharka.68]

Ber, pomuze to i tobe !

[Tečka]

Ivo, neváhej, to je nejlepší náplast na bolesti těla i duše.
Pomůže to tobě i Aiře, věř mi.

Kamaráddce umřel kdysi milovaný pes. Měla za sebou taky několik životních kotrmelců a ten pejsek byl poslední kapka.
Cestou do práce jsem koupila tehdy velmo rozšířenou Annonci, nalistovala a našla prodej štěňat s PP. Zavolala jsem a domluvila nezávaznou prohlídku. Jely jsme tehdy někam k České Lípě. No a zpátky jsme vezly štěňdo, ze kterého vyrostl nádherný pes, hrozivý vzhledem a přitom neskutečně milý.

[Jitča]

Tak nevím - mohla bych mít za dva týdny štěničku. Aiře by to asi hodně pomohlo, na zahradě kníká a pořád čeká, odkud se vynoří Ellie nebo Fleur. Já se potácím s berlemi. Mám, nemám. Rozum říká, že nee, že nemám blbnout, ale... Do zítra se musím rozhodnout.

Tak já tu budu asi za tu "zlou", ale já bych počkala. Kdysi jsem to měla podobné a vyplatilo se čektat.... Ale nevím, jak to u vás doma funguje - u nás jsem opravdu hlavní a skoro jediný velitel a obstaravatel psa já, manžel dle pokynů nakrmí, když je třeba, i na tu veterinu by dojel, ale pokud jde o výchovu, neřkuli výcvik, tak je nepoužitelný. A proto já bych počkala, až budu lépe chodit a tím pádem schopná štěně pořádně socializovat, vychovávat, a pak třeba i trochu cvičit. Představ si třeba, že za pár měsíců pojedeš na měsíc do lázní - bude se manžel štěněti patřičně věnovat - třeba v době jeho začínající puberty? A pokud ano, nebude pak štěndo víc jeho pes? Ale jak píšu, záleží nejvíc na tom, jak to u vás doma chodí - u nás by to nešlo. Ano, pejsek by zcela jistě nepošel hlady ani nemocí, ale rostl by jako dříví v lese a asi by s ním další společné soužití nebylo zrovna ukázkové - dohnat to samozřejmě částečně jde, ale dá to víc práce a mrzutostí. Pokud si ale myslíš, že to společnými silami dáte, pak si ho určitě vezmi - pomůže to tobě i a Aiře, a možná i soužití s manželem - nové roztomilé podněty a drobné problémy jsou osvěžující . Držím palce ke správnému rozhodnutí a prosím nezlob se za můj názor, jen upozorňuji na možné problémy, každopádně přeji hodně štěstí a správnou volbu pro vás!!!

[IvaP]

Jitčo, o tom všem jsem přemýšlela. Fleur a Ellie jsem si vychovala sama, manžel jezdil domů jen na delší víkend a stejně ty opice o víkendu poslouchaly víc jeho než mě. Asi to risknu, chodský pes je vpodstatě málopočetné plemeno, momentálně je nejvyšší číslo PK 6767, za jedenáct let se narodilo cca 4000 psů, na fenky mají chovky záznam i rok dopředu.
Možná je to znamení - ta fenečka měla jít do Ameriky, před více než týdnem ji odřekli, majitelka váhala s uveřejněním, že je volná, že ten správný páneček se najde sám. Majitelka Ellinčiny sestry na FB uveřejnila, že Ellie umřela, tak jsem napsala vysvětlení, proč, aby nevznikly nějaké fámy. A ta paní mi sama nabídla, že by mi štěndo nechala. Je to těžké rozhodování, ale nějaké výcvikové ambice nemám, stačí mi, že pes umí základní povely, je socializovaný.
Manžel uvažoval, že zajedeme do útulku, jestli tam nemají nějaké štěndo, to nevím, jestli bych zvládla, i když jsem měla najednou tři psy, tak si jako zkušený majitel nepřipadám...

[Tečka]

No, jestli je to štěně od ověřené chovatelky, navíc déle čekající, tak určité dobré návyky už mít bude. Já vím, pak to záleží na majiteli, jak moc se mu bude věnovat, to je jasné. Je tady ten Ivin momentální hendikep, ale zase, vypadá to, jako by holky choďácký za sebe posílaly náhradu.
Je to na Ivě, já vím.

[alimo]

A co na to říká manžel ? Jestli se tváří - je mi to jedno, dělej si, ci chceš - tak nevím, nevím. Ono to totiž v začátku bude asi hlavně na něm, když ty sis pořídila nechodící nohu Jestli je nadšený a šel by do toho, neváhej. Štěně je nejlepší lék na bolest, vím o čem mluvím. Když nám umřel Majk (někteří odsud ho pamatují) brečela jsem jak želva, byl to opravdu člen rodiny. Na štěně jsme fakt v té době neměli podmínky, panelák, oba v práci, syn už dávno z domu, takže jsme pořídili Darka až za čtyři roky, když jsme šli do důchodu a na chalupu. A můžu říct, že o Majkovi jsem mohla mluvit bez slz, až když byl doma Darek. Vypadá sice stejně jako Majk (blonďák labrador), ale povahově úplně jiný, ale na Majďu už vzpomínám s úsměvem.

[Jitča]

Manžel uvažoval, že zajedeme do útulku, jestli tam nemají nějaké štěndo, to nevím, jestli bych zvládla, i když jsem měla najednou tři psy, tak si jako zkušený majitel nepřipadám...

No, jestli je manžel takhle pro dalšího čtyřnohého kamaráda, tak do toho jdi - nebude v případě potřeby jeho aktivity brblat . A pokud ho psí holky takhle braly a poslouchaly, tak je to moc fajn a příslib do budoucna! U nás to bylo tak, že když jsem byla v dohledu, doslechu nebo "dočichu" , tak naše Polla manžela okázale ignorovala. Tedy, nakonec ho poslechla, ale tak na čtvrtý povel a velice neochotně a jaksi "neohrabaně". Pokud s ní byl někdy sám (vzal ji například na víkend s kámošema pod stan, když já nemohla jet), tak mu automaticky přiřadila moji roli a poslouchala jako hodinky. Volal mi, jak je úžasná, jak mu na povel chodí u nohy či zůstane sedět vprostřed louky a že je fantastická. Když jsem za nimi přijela, chtěl se pochlubit její poslušností, vydal povel, a fena opět zázračně "ohluchla" a vysela očima jen na mě . Byl to ryze můj pes a ona to dávala všemožně najevo. Když jsem s ní šla pro děti do družiny, chtěli ji cestou zpět vést na vodítku... Za normální situace, když jsem vodítko držela já, si před námi vesele čenichala a kroužila kolem, ve chvíli, kdy si všimla, že konec vodítka svírá ručka některého z dětí, se mi ostentativně přiřadila (zcela sama o své vůli) k levé noze a tam vzorně kráčela, pěkně plec vedle kolena, až do chvíle, než jsem vodítko převzala já - to se plynule odpojila a šla si zase čichat pesemesky... Tato vyhraněnost jí trochu přešla až někdy v sedmi letech, ale pořád to byl hlavně můj pes. Kerča také poslouchá skoro výhradně mě, ale je celkově mnohem "měkčí" povaha, takže to u ní není zdaleka tak zřetelné, a s věkem začala také trochu víc "naslouchat" ostatním členům rodiny .