24.10.2014 O zapomenuté paničce

[Rpuť]

Byl jednou jeden dědeček, který vypraven do lázní, aby nabyl ztraceného zdraví. Jakmile přestalo ho tuhle šťouchat a tamhle píchat, začal se po světě rozhlížet zas bujaře a okamžitě zvlčil. Po návratu přestal namáčet houstičky do kafe a zakoupil sadu dopisních papírů. Rodina nejdříve zpozorněla, pak si začala dělat starosti a když dědeček jednou v létě s ruměncem ve tváři oznámil, že se bude ženit, propadli už všichni panice.

Paní Boženka přijela takhle v sobotu k obědu, veselá a energická v doprovodu zasmušilého airdala, zvaného Harry, jenž byl jí záminkou, aby na osamělých cestách přepadala pocestné a podrobovala je křížovému výslechu. Během oběda udělala si zásadní přehled o celé rodině, po té zmocnila se dědečka, připnula na vodítko psa a vyrazili na procházku. Z této procházky vrátil se však dědeček s výronem v kotníku a výraz jeho tváře začal připomínat Harryho.

I nezbylo paní Božence, než aby výlety konala sama provázena jen věrným psem. Harryho ale, kupodivu, nezajímal rozvod třetí sestřenice babiččiny tetičky a toužil lítat jako blázen, prohnat toho čokla za plotem a štěkat na veverku do úplného huby rozřepení. Panička Boženka však mu žádné launy netrpěla a Harry se strašlivě nudil. Co však dědečka i celou rodinu udivovalo, že vracel se z procházky o dobré 2 hodiny dřív, než paní Boženka .“ Kde máš paničku“ tázali se ho a Harry díval se nechápavě. Zblajznul zbytky od oběda a šel lítat s klukama na zahradu.K večeru ozval se však přísný hlas paničky Boženky, Harry se zasmušil a praštil sebou pod stůl.

Týden uplynul jak voda a vzhledem k tomu, že dědeček zřejmě zásadním způsobem přehodnotil svůj vztah k ženitbě, bylo třeba odjet. Paní Boženka se rozloučila, už ne tak vesele, připnula Harryho na vodítko a odebrala se na nádraží. Ještě zaslechli houkání vlaku v dálce a za půl hodiny na to ozvalo se známé zaškrábání na dveře.

Večer zazvonil telefon. „Ne“, slyšel dědeček vnuka. „Ne, paní Boženko, Harry tu není. Nashledanou.“

[Velká kočka]

Jo, pes pozná co je pro něho nejlepší. A aby taky ne!

Milá Rputi, znovu vzdávám díky za tvé příběhy a neodolatelný způsob vyprávění.

[Míša z Plzně]

Moc pěkný.
Němá tvář ví, co je pro ní dobré.

A nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně.
Míša

[Hanča]

Milá Rputi, miluji Tvoje historky, zejména ty, v nichž vystupují psi! Tuhle bych nominovala mezi nejpovedenější !

[Fallen DragonKin]

to bylo krásné čtení

[Beda]

jé, to mi uteklo - to je mooooooc krásný

[Jitča]

Že jo, Bedo, také se mi to moc líbí, jenže jsem si to četla v době, kdy jsem nebyla na pc a z mobilu se blbě komentuje... No a pak už jsem pozapomněla, takže se tímto Rputi omlouvám za svou netečnost a dodatečně moc moc chválím!!! Báječné počteníčko . Díky!