A nešlo ven a nešlo!
A jeden začne přemítat, kde v takovou necivilizovanou hodinu sehnat po městě někoho, kdo ho praští do zad.
Evelín si dělá starosti, obchází mne a ducá a žádá si býti ujištěn, že mu neumřu. Má smůlu. V okamžiku, kdy se mi to zatracený kafe podaří vykašlat, je kocour přesně na dostřel a je zhanoben a popliván. A urazí se!
Otvírám okno, abych se konečně pořádně nadechla a Evelín kolem mě prosviští, aniž mne uzná za hodna jediného pohledu – když jsem teda taková!
Blesana by to chtělo, nedá mi nevzpomenout!
Sedím si takhle s aplégrem u oběda a zaskočí mi flek, tedy flíček z polívky. A přilepí se hajzlík, ať kašlu, jak kašlu. Aplégr dál v klidu chlemtá krmi - maminka holt občas kašle, nemá kouřit, že jo.
Pomalu modrám a sípu, což upoutá Blesanovu pozornost, takže si sedne a pátravě na mě hledí. Aplégr dále dlabe. Mávám rukama a dávím se, což Blesana znervózní a jde do mě šťouchat čumákem, abych toho nechala.
Začínám hrát do temně fialova, Blesan kňučí a aplégr zabývá se trestnou činností zvanou "srkání polévky". Napřáhnu nohu a kopnu ji do kotníku.
"No jo", vrčí dítě, uslušní se a dokonce zvedne hlavu. Chrčím....
"Ahaaaaa" rozsvítí se konečně v kebuli a ona napřáhne ruku k plochému úderu .... když v tom mi už úplně vynervovanej Blesan skočí na záda srazí mě ze židle .... a flek konečně vyletí...
)
