Na úplný úvod chci podotknout, že naše kočka nemá na růžích ustláno. Naši dva chlapečci kočce neubližují, každopádně ne vědomě. Občas kočku prohánějí, pokud si s něčím hraje, hračku jí seberou, občas na ní omylem dupnou, nebo se po ní oženou, když jim překáží třeba na místě, kde zrovna chtějí postavit koleje pro mašinky. Kočka si nic pochopitelně nenechá líbit a tak sem tam některý z kluků odchází do školky s apartním šrámem na obličeji nebo poškrábanými končetinami. Jinak je ale kočka plnohodnotným a všemi milovaným členem naší rodiny.
Toliko k nastínění situace na poli kočko-chlapečko-člověčích vztahů.
Dnes odpoledne se kluci probudili se suchým dráždivým kašlem. Asi nějaká viróza ze školky, klasika. Ve čtvrtek jsem od našeho pana Dr. pneumologa obdržela inhalační přístroj a důtklivé napomenutí, že pokud se objeví jen náznak nějaké infekce, okamžitě zasednout a inhalovat. Sebík to už z Olivovy léčebny zná a je starý inhalační mazák. Vyynhaloval svojí dávku a řada byla na Timmíkovi. Nejdřív se na to děsně těšil, jak ale došlo na akci, zasekl se a že inhalovat nebude a že to pálí (z inhalační trubice jde sice pára, ale je studená) a tak vůbec. Manžel Timma jednoduše popad, inhalační dýchací masku mu nasadil na nos a pusu a držel mu jí tam. Timm se začal bránit jak o život a řval, co mu plíčky stačily. Nastoupila jsem já, manžel držel vzpouzející se a řvoucí dítě a já mu držela masku. Jak vřískal, krásně a zhluboka inhaloval, což tedy určitě v plánu neměl
![uchechtaný :haha:](./images/smilies/haha.gif)
![srdce :heart:](./images/smilies/heart.gif)
Dostane ode mě za hrdinství kus kuřete, co bylo k obědu a já si jdu ošetřit škrábance na zádech
![Laughing :lol:](./images/smilies/icon_lol.gif)