Jak se říká, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Ano, rotvajler může být nebezpečný pro své okolí, jako každý jiný pes. To se stává v případě, že majitel podcenil výchovu, socializaci, že se psovi nevěnuje, neposkytne mu vyžití, nechá malé dítě u psa bez dozoru, či si člověk pořídí bez PP křížence, který je povahově nevyrovnaný.
A jaký tedy rtw ve skutečnosti je? Žiji s nimi skoro dvacet let, tak si dovolím uvést pár svých osobních názorů a zkušeností. Historii a standard si může vygooglit každý, já bych chtěla přiblížit rtw z jiného úhlu pohledu. Z pohledu člověka, kterému se toto plemeno vrylo pod kůži, který ho miluje a dokud to půjde, bude mít nějakého doma.
S rtw jsem se potkala víceméně náhodou. Coby mládežnice jsem začínala cvičit v dávnověku Svazarmu s boxerem a erdelem. Rtw v tu dobu byli poměrně častí na cvičácích a měli o dost jiné povahy než dnes. Figuranti si vždy losovali, kdo půjde dělat kontrolák (jedna fáze obrany, zkrátka kousání do rukávu) rotvíkům, příliš se jim do toho nechtělo. Neb razance a váha rtw nebyla žádná legrace.
Dle standardu by rtw pes měl měřit mezi 61-68 cm, vážit cca 50 kg. Feny pak 56-63 cm a cca 40 kg. Takže, žádný diblík, pořádné hovádko. I přesto je ale rtw velmi pohyblivý, vytrvalý a houževnatý pes. Já sama jsem se s fenkou věnovala tahání u koloběžky a u kola, koneckonců rtw byli dříve používáni coby tažný a honácký pes. Tahali řezníkům vozíček s masem, na obojku mívali někdy schovaný výdělek svého pána – a nikdo se neodvážil byť jen přemýšlet o krádeži.
Neboť rotvík byl a je pan pes. Pes, který pro své majitele doslova dýchá, který by pro ně skutečně i život položil. Pes, který uznává svou rodinu, přátele rodiny a zbytek lidí je mu tak nějak šumák. Nevyhledává kontakt s cizími lidmi, prioritou jsou pro něj ti „jeho“ lidé. Pes, který má silně vrozený teritoriální hlídací pud. Rotvíka nemusíte učit hlídání zahrady, už kolem půl roku věku si štěně začne své prostředí střežit. Je proto nezbytné, aby majitel věděl, jak rtw vychovávat, jak tyto vrozené pudy usměrňovat.
Shrnula bych to tak, že rotvíci potřebují spravedlivého, důsledného a milujícího pána, který plemeni rozumí. Rotvajleři jsou velmi chytří psi s vynikající pamětí, co se jednou naučí, nikdy nezapomenou. Stejně tak nezapomenou na jakékoliv příkoří, na člověka, který jim nějak ublížil nebo naopak na člověka, který je kamarád a i po třeba 6 letech takovou osobu nadšeně přivítá.
Na rtw ale nemůžete jít fyzickou silou či nátlakem, to by nemuselo dopadnout dobře. Je to plemeno vyšlechtěné na spolupráci s člověkem, ale zároveň mu bylo ponecháno cosi jako samostatné myšlení. Při učení či výcviku musíte být o krůček před ním. Nebude kroužit kolem vás jako border kolie, nebude viset na každém vašem gestu jako německý ovčák. V situaci, kterou vyhodnotí coby ohrožení svého majitele, se stane z rtw aktivní a neohrožený ochránce. A důvěra, důvěra a vztah je to, co z takového psa udělá ne nebezpečnou zbraň, ale parťáka, se kterým se nebojíte courat v lese, chodit po tmě v ne příliš bezpečných lokalitách. Neb víte, že se na svého rtw můžete plně spolehnout, že nezaútočí bezdůvodně, a i v případě ohrožení se nechá usměrnit jedním povelem.
Co asi lidé netuší, je fakt, že rtw jsou neskutečně tulivá a mazlící zvířata. Se svými lidmi. Nejraději by se do člověka doslova „vcucnuli“. Mazlit, drbat stále a neustále, chodit za patami svým majitelům, asistovat při všem a doufat, že nějaké to pohlazení přijde – tak to vypadá dnes a denně. Jo a žárlí. Strašně moc a na všechno/y, čemu věnujete pozornost, místo abyste ji věnovali jemu. Takže další věc, se kterou musí majitel jemně a citlivě pracovat.
Co se týká kontaktu s jinými psy, mají rtw taktéž vyhraněný názor. Jsou spokojení se svou smečkou, s cizáky se příliš nekamarádí. Nedej bože s cizím psem stejného pohlaví. Feny nemají rády cizí feny, psi cizí psy. Je to pravidlo, se kterým se člověk v majetku rtw musí naučit žít a počítat. Málokterý rtw bude květinkový pejsek skotačící v parku s neznámou smečkou. Pro mě nic nepřekonatelného, na výlety jezdíme s ověřenými psími kamarády.
A já radši asi už přestanu psát, zavání to Jiráskovým Temnem.
Zkrátka a dobře, rtw není plemeno pro každého. Vychovaný rotvík je pro majitele požehnáním, získá tak nejen spolehlivého hlídače a ochránce, ale také úžasného parťáka a mazla. Nevychovaný rotvajler je nebezpečný. Ale není to chyba plemene, je to chyba lidí. Přeji všem, ať potkávají jen ty vychované rtw.
. Náš pes se mě přitom snažil kousnout do ruky s vodítkem, abych ho pustila 
. 
))
Kor, jestli frajer rtw do tý doby žádnou jinou dogu nepotkal. 
Strašně rádi straší, mají doslova radar na lidi, kteří se jich bojí. Vycítí takovýho člověka na sto honů a pak si ho i řádně vychutnají. 
Kavalírky jsou zlatý, taky slušný kašpařice.
