27.5.2014 Mám psa Hulváta......

[Halladin]

S Punťou žijeme ve společné domácnosti přes deset let.. Jsem jakž takž jazykově nadán, takže se mi asi po 5 letech začalo zdát, že Punťovi v jeho štěknutích začínám slyšet slova, a později i věty.
Když jsem začal rozumět kompletněji, zkrušilo mě poznání….
Můj Punťa je náramnej hulvát. Kupříkladu jeho štěkání vyžadující odchod ven za potřebou ve skutečnosti přeloženo znamenalo toto: Zdvihni svou lenivou tlustou prdel, a pojď se mnou ven, nebo Ti poseru koberec ! ( Upozorňuji, že jsem poměrně slušnej člověk, a dost se stydím, že to musím napsat.)
Jeho hovory ke mně jsou taky mírně vulgární a hodně drzé.
Například při jídle. Sedne si naproti , a i když tradičně dostane první kousek, komentuje :
„Neměl bys tolik žrát, vždyť se na sebe podívej. Kdo se má na to koukat !
A tohle mele v kuse. Když už mě dostatečně nas… znechutí , a přestanu mít chuť k jídlu, vyložím mu talíř na zem. Chvíli je ticho, kromě jeho mlaskání.
Když je hotov, olízne si mastnou tlamu, a je to znovu…… : „Ještěže to bylo zadarmo, mít za to platit, tak se ti na to vykašlu.. Nedal bych za to ani kačku !“
Pak se zamyslí, a poznamená:
„ Nezdá se ti, že jsi už dost starej na to, abys uměl aspoň trochu slušně vařit ? Co já komu v Centrální rozdělovně psů udělal, že musím takhle trpět !“
Načež se odebere do pelechu trávit.
Když se mu zachce procházky, zase vyzývá jako obvykle „Zdvihni svou lenivou prdel,a pojď ven ! A nekoukej už jako blbej do tý svítící krabice na stole ! Co na tom, prosím tě, vidíš zajímavého ?“
Procházky jsou taky zajímavé . Samozřejmě neopomine vynadat všem psům za vraty, kolem kterých jdeme, a jsou to pěkně hrubé urážky, týkající se předkyň dotyčného psa do bůhví kolikátého kolena.
Říct to nějakej člověk, tak se po soudech nedoplatí.
Ještě se zmíním o jednom. Když už jsem rozuměl, pokoušel jsem se i naučit mluvit po psovsky ( či lépe řečeno alespoň jihomoravským psím dialektem.)
Chodil jsem daleko za vesnici trénovat, aby mě nikdo neviděl, a hlavně neslyšel.. Šli byste k zubaři, o kterém by se říkalo, že za vesnicí štěká ?
Když jsem doufal, že už to umím, a zkusil Puťu oslovit jeho mateřštinou, jen se po mně znechuceně podíval.
„ Buď tak laskav, nech toho. Máš akcent jako včera dovezenej Čau –čau , a ještě ožralej… Jestli si myslíš, že jsem zvědavej na nějaký přivandrovalecký kecy, tak se pleteš !“
Nasucho jsem polkl. Tak nejen hulvát, ale i šovinista a xenofob !
Co by tomu řekla EU, kdyby se to dozvěděla ! Co by si pomyslela o Punťově pánovi !
A já jsem přitom nekonfliktní člověk , úsporné žárovky kupuju a nereptám ( jako někteří – mohl bych prstem ukázat ! ), i solární panel jsem si koupil ( na elektrárnu nemám), a teď tohle !
Dnes v noci mě vzbudil hrůznej sen . Punťa ohlásil kandidaturu do EU parlamentu. Což o to, s inteligencí by na tom nebyl hůř než většina jiných kandidátů napříč stranami, sprostě mluvili naši bývalí premiéři taky, a nedávno i okresní výbor ČSSD v Břeclavi, a prošlo jim to, takže by zapad.
Ale co ten šovinizmus a xenofobie !
Ach jo.

[Inka]

Ono je teda ještě 26., ale tohle mne potěšilo. Mám také občas pocit, že nic neudělám dobře, co dávám do misek je naprosto nejedlé a jak si vůbec představuju nejít ve 27°C se zachlupaceným psem ven

[Halladin]

Inko,

tak to neberte ! Punťa je moje zlatíčko !
Je to jen pokus i humor !
Protože kdo opravdu ví, co nám chtěj říct ! Jen u těch pohovorů přes vrata bych řekl, že na tom něco bude, protože ty odpovědi zpoza vrat vypadaj naštvaně !

[Rpuť]

Halladine, to je jasný, že Puntík je zlatej, jen holt je toho 26.

[EvaB.]

ano, ještě stále je 26 ale že jsem dneska ( před chvilkou) přemohla jeden inteligentní formulář k podání na rejstříkový soud, tak to velkoryse pominu povídání skvělé náš pejsánek si mě časem vycvičil tak, že jsem poznala, co chce cca říct podle výrazu... a že to nebylo vždycky hedvábně slušné, to si pište

[sharka.68]

Můj milovaný Šarik, mému nyní již nebožtíkovi otci lhal. Promyšleně a cíleně. Jsa pozváni na oběd, já a pes. Šarik usedl k jeho pravé ruce ,položil hlavu na kraj stolu a očima mu sděloval: Co to máš? No co to dáváš do pusy? Co to voní? A otec odpovídal: To je řízek kamaráde, víš. Vepřovej. A Šarik postoupil do vyššího levelu. Řízek? Co to je? To neznám. To mi nikdy nedala. Otec, který nebyl trénován (ale s námi by se nerozdělil), ukrojil kus řízku, foukal na něj,aby ho nedal chudáčkovi vlčáčkovi horkej a mezi foukáním mu říkal: To si pošmákneš. Však uvidíš. A jak šermoval tou vidličkou,Šarik klapl čelistmi a otec zíral,jak kus řízku z vidličky zmizel. Pes už měl zase opřenou hlavu,oči mu zářily a sděloval otci: Moooc dobrý to je. Jakže se to? Řízek? Hmmm, fakt dobrý. Dáš mi ještě,já jsem hladovej. Hrozně hladovej. (před odjezdem snědl půlku pajšlu) A jeho oči se opět staly smutnými, žalujícími. Otec podlehl definitivně. Vzal řízek do ruky, poržel ho Šarikovi před tlamou a řekl: NA, VEM SI HO! Čelisti sklaply, řízek nebyl. A otec,pojídaje omaštěné brambory, mi spílal: Ani tomu chudákovi nedáš nažrat a ještě ho tejráš tím, že na nás musí koukat. A ani se s ním nerozdělíš! Jeden by si nemyslel,že jsi tak necitelná!

[Halladin]

No,my toho s Punťou hodně zažili, dvakrát byl ošklivě pokousanej, ve fakultní nemocnici v Brně ho sundali hrobníkovi z lopaty, a vypadalo to u nás takhle :


Polní ošetřovna v obáváku. Ta kapna na křesle je pro mě. Já na ní spal s Puntou na podlaze. Denně se převazoval, nebyl schopnej chodit. Měl šitý střeva, dostal při operaci i transfuzi krve. Tady už chodil, i když jenom po třech.


Ta rána se původně táhla až na břicho, a to měl celý zašitý. Když byl už skoro zahojenej,přestal kadit a musel na operační stůl znovu, Na tom střevě se musela udělat rozšiřující plastika.

[sharka.68]

Koukám, že toho má hodně za sebou...a ty máš Halladine svatozář...

[Beda]

haaauuuuuuuuuuuu, dneska (teda zítra) tu bude koukám veselo ... jinak, nevím co se vám nezdá - nikde není napsáno, kdy má vyjít článek na ten který den, třeba já jsem je taky dávala už večer před, protože do půlnoci bych nevydržela být vzhůru, a ráno zas už by mě někdo mohl předběhnout, žejo ... je tam datum?? JE!!! tak tím je jasně dáno, ke kterému dni ten článek patří a já jakožto admin to shledávám naprosto v pořádku

Halladine, díky za pěkný článeček - já teda obvykle vydržím až do toho příslušného dne, ale dnes jsem podlehla ... a nelituju, pobavila jsem se dnes a jistě se budu bavit dalšími příspěvky i zítra

sharko, že se nestydíš, týrat pejska!!!! ... a k tématu zvíře versus řízek mám taky obrázek

[Tora]

Moooc krásně napsané jo, ono je možná dobře, že nevíme, co nám povídaj, to bychom se asi dozvěděli věci.
Ale Puňta vypadá jako opravdu krásný Punťa, rodiče mého bývalého muže kdysi měli podobného, jen se jmenoval Flik. A byl tak neuvěřitelně chytrej, to jsem nestačila zírat. Žádnej další pes po něm už takovej nebyl...
Díky za super článek.

[Beda]

ech, pardon - já reagovala na ten první příspěvek, mezitím přibyly fotky pokousaného Punti, ty už tak legrační teda nejsou

ale aspoň vím, jak Punťa vypadá

[Karolína]

Chudáček Punťa, prožil si své peklíčko, ale hlavně, že je v pořádku.

Se mnou u nás hovoří Melíšek - když na něj zavolám, otevře tlamičku a odpoví.
A hlavní ukecánek je Ríša. Ten hovoří neustále. Pořád má pocit, že mi musí něco sdělit. Snažím se mu rozumět a pochopit jeho řeč a odpovídat podobně. Občas na mě hledí jako na totálního idiota a cosi si pro sebe zabrumlá a odebere se někam, kde mě neslyší, jak se snažím. I když u nás je to dost složité v té jedné místnosti.
Ale někdy připadám svým přátelům, když s nimi mluvím telefonem, jako totální magor. Povídáme a já do toho neustále cosi vykládám po kocouřím, takže na druhé straně se občas ozve překvapené "Co to proboha bylo?" JÁ!

Jo a s tím jídlem je to stejné. Napucnou se z plných misek a pak mi sežerou večeři.
Růžové náplasti jsou u nás velmi oblíbené, jako u panprésora Piškota. Abych si mohla dát krajíček chleba se šunkou, tak musím koupit aspoň 30 dkg, pak mám šanci, že plátek je můj. Sýr na chlebu je jejich, máslo v misce olizují, vylizují mističky po paštice nebo jiných pochutinách, do všeho musí zanořit ty své čumáčky i když vím předem, že tohle zrovna nebudou chtít. Ale musím dát aspoň přičuchnout. V LIDLu měli créme brulée, tak jsem si koupila, co mi z něj zbylo? Takové skleněné mističky. Dvakrát jsem si olízla lžičku.

[Beda]

Ale někdy připadám svým přátelům, když s nimi mluvím telefonem, jako totální magor. Povídáme a já do toho neustále cosi vykládám po kocouřím, takže na druhé straně se občas ozve překvapené "Co to proboha bylo?" JÁ!

ach ano, přiblížím to nezúčastněným:

"Tak dobře, v kolik mám přijet?"
"No, nejlepší by bylo... Meeelííííííííí, to víš že jsi můj hodnej kocouřík... já budu doma někdy po 14.hodině... Zrzíííííííííííííííí, pojď je mně, pomazlím kocourka... tak potom už tě počkám doma... Meeeelííííííííííííí, ťuťuťu, ňuňuňu... ale dojeď jak ti to vyjde... Ríšááááánku, jasně že tě má maminka ráda..."

a tak dál v tomto duchu (Karolína mě asi ubezduší )


co je to "créme brulée" nevím, ale že ti zbyly jen mističky, tomu bych věřila

[Kaštan]

Milý Halladine, tak k zubaři, o kterém bych věděla, že štěká za vesnicí bych šla na 100%, pokud bych se k Tobě rovnou, při tom zavesnickém štěkání, nepřidala.
Oba dva jste stateční muži, Ty i Tvůj pes! Mějte se spolu krásně...

[EvaB.]

tak za takového zubaře bych hlasovala i do zubařské komory! jste oba stateční kluci jestli jsi, milý Halladine, vytáhl Puntíka milovaného z takovéto šlamastyky, klaním se ti hluboce. máš srdce na pravém místě a máš to u Nejvyššího Psa dobře zapsané v deníku, na to se spolehni. Puntík ( když si odmyslím že je sešitý jako rozpáraný polštářek, chudák malý, na fotce) vypadá přesně na to, cos o něm napsal takže máváme tlapkami a posíláme hubatému statečnému pejsovi podrbání za ouškama:-D