6. 5. 2014 - Výstava psů okem diváka

[Inka]

Minulou sobotu jsme s Bimboušem vezli naši kamarádku na Mezinárodní výstavu psů do Českých Budějovic. Byla to moje třetí výstava jako diváka a musím říct, že teda nic moc.
Poprvé jsme byli na výstavě v Kolíně asi tak v roce 1987, nevím, jaká to byla, ale bylo to venku na Kmochově ostrově, moc hezké prostředí, určitě tam byli i vystavovatelé z ciziny. Což je pro Bimbouše nezapomenutelné, protože Němci lakovali bobtaila Taftem, který on marně sháněl pro svoji maminku.
Podruhé mne a moje holčičky pozvala kamarádka chovatelka chrtů na výstavu do Hradce Králové, byly jsme právě na výpravě v České Třebové a tak jsme tam zajely a ona nám potom večer vysvětlovala, jak to s tím vystavováním je. Tahle výstava byla jen v hale, kupodivu tam byl docela klid, docela dost místa pro čumily, mám z toho hezký dojem. Dokonce tam byla módní přehlídka oblečků pro psy, tam jsme teda dělaly trochu ostudu…..
Letos tedy potřetí….. Fakt je, že jsem jela s tím, že si prohlédnu, kam se plemenná práce ubírá a jak jednotlivá plemena vypadají. Kdybych si momentálně vybírala pejska a chtěla se podívat, co se kde chová, měla by pro mne být výstava No.1. No, tak to bych asi jela někam jinam. Venkovní kruhy byly obložené auty, což jsem nepochopila, parkování v areálu bylo i u našeho nejvzdálenějšího kruhu snadno k dosažení a naše židličky a stoleček a jídlo pro účastníky zájezdu jsme pobrali na jednu cestu. Zahájení výstavy nebylo žádné a ani pan posuzovatel ani vedoucí kruhu nijak účastníky nepřivítal a neřekl pár slov na začátek. Jako svrchovaný pán kruhu by asi mohl a měl, už proto, že jinak bonmoty stejně jako pan prezident nelakotil. To, že mi jeho způsob posuzování připadal až teatrální, to je jeho osobitý projev a zřejmě to jinak neumí a nedělá. To že vystavovatele až urážel, to mi normální nepřipadalo a opravdu se mi nelíbilo. Celá jeho práce ve mně utvrdila dojem, že vybírat rodiče svého budoucího kamaráda jen podle výstavních úspěchů není asi to pravé ořechové. Že se pejskové upravují a předvádějí značně načinčaní, to bylo nejlépe patrné v hale, kde se mimo jiné vystavovali i jorkšírci. Vstup pocitově konkuroval dobře zavedené parfumerii. Dobře, už to holt není teriér používaný na lov potkanů ale pomalu módní doplněk, alespoň někteří ve výstavní srsti zcela určitě. Že se ale pro vylepšení posudku dají použít zabarvené kontaktní čočky, pokud je v plemeni preferovaná barva oka tmavá, to jsem nevěděla. Že se psi barví, aby srst odpovídala standardu, to už mi připadá až nemorální vůči zájemcům o štěňata.
Je značně moderní zmenšování plemen a to bohužel i u některých obřích. Fudláci se bohužel vystavovali až v neděli, ale z doby před čtyřmi lety, kdy jsem hledala štěně vím, že došlo opravdu k odlehčení. O to více mne potěšili vlkodavové, kterých bylo na výstavě dost a opravdu se urodili, jak pravil Bimbo. Sice to nemění nic na faktu, že tohle do baráku nechce, ale jejich majestátní velikost a elegance byla patrná téměř u všech jedinců. Musím kriticky přiznat, že to nebyl jediný fakt, který mne potěšil. Na výstavě bylo mimo jiné i dost stafordů a bulteriérů a zejména stafordi byli mimořádně přátelští, neviděla jsem jediného psa, který by se zachoval agresivně či jen mírně nepřátelsky. Povětšině se usmívali a vyzařoval z nich klid.
Nad celým výstavištěm se vznášel pach z obřích pánví s čínskými nudlemi, haluškami a dalšími pochutinami. Maminky které jinak hystericky hledají všechna éčka na obale tentokrát zapomněly na zdravou výživu a cpaly do svých robat co se dalo. To je jenom takový povzdech potravináře, vím, že národ musí být krmen. Nicméně jsem chvíli měla pocit, že počet stánků odpovídá naprosto jiné akci.
Tak jsem viděla mezinárodní výstavu psů a zůstal ve mně nepříjemný pocit, že prostě takhle by to snad vypadat nemělo. Nejsem vystavovatel a chovatel a tak je to opravdu jen pocit člověka, který ví, že jednou bude zase v situaci hledajícího a protože nejsem úplný přítel techniky, stále je u mne na prvním místě potřeba osobní zkušenosti. Vždycky se novým majitelům doporučuje, ať se podívají na výstavu a okouknou si, jak jednotlivé odchovy vypadají, popřípadě jak vypadají odchovy z té dané chovné stanice. Každý většinou ví, jak asi to vypadá v tom „jeho“ plemeni, ale pokud by hledal něco jiného, letošní Budějovice by teda mě mnoho nepomohly.
A tak se ptám – je to normální trend a já jsem zůstala trčet hodně v minulosti??

[Matylda]

Před pořízením Borůvky jsem se byla podívat na psí výstavě, abych nabrala nějaké vzdělání. Společenská plemena se předvádějí v hale. Na výstavišti si očividně pronajali jen jeden pavilón (krkny z BVV nevědí, co za pronájem chtít, to je mi jasný) a tam byl namačkaný jeden kruh na druhém, kolem v hustém kruhu vystavovatelé. Viděla jsem dost prd. S vystavovateli sedícími vzadu jsme stihla prohodit i pár slov. Ovšem arzenál hřebenů a různé kosmetiky mě dovedl k myšlence, že si nejsem jistá, jestli tohle chci Ale máme doma akorát hrabítka a furminátor a šampón pro případ, že se ty bestie zas vyválí v nějakém smradu. Vystavování mě nezaujalo a svoje feny spokojeně vláčím jen na vycházky, výlety a dovolené. Světluch se v kruhu tvářila jako boží umučení a Borůvka je křivozubka. Tak výstavy pro nás asi nejsou

[Inka]

Však já bych taky nevystavovala, ale není to snad jen o těch medailích, myslím, že hlavně by měla být prezentace. Ono je pěkné, když je jedinec ověnčený metály, ale co je za tím titulem šampióna? Opravdu pes, který je ideálním představitelem plemene, naprosto odpovídající plemennému standardu ( i v povaze?? ), ideální rodič mého štěňátka? Mohu tomu důvěřovat?

[sharka.68]

třetí květnový víkend na Závodišti v Pardubicích: http://www.psifest.cz" onclick="window.open(this.href);return false;

[Jitča]

Však já bych taky nevystavovala, ale není to snad jen o těch medailích, myslím, že hlavně by měla být prezentace. Ono je pěkné, když je jedinec ověnčený metály, ale co je za tím titulem šampióna? Opravdu pes, který je ideálním představitelem plemene, naprosto odpovídající plemennému standardu ( i v povaze?? ), ideální rodič mého štěňátka? Mohu tomu důvěřovat?

Inko, nemůžeš... S Pollou jsem chovatelce slíbila jednu výstavu - jeli jsme do juniorů na krajskou v Hradci - a Polla vyhrála . Tak jsem jela na další a další, Polla byla výborná, máme i BOB (vítěz plemene) z mezinárodky z Brna, ale jak jsme se začaly umisťovat v popředí, původně přátelsky pobavené pohledy (nad naší nešikovností a naivitou) ostatních vystavujících se měnily v nepřátelské až nenávistné (oni sjezdí kde co, aby ten titul získali, mi si přivandrujeme bůh ví odkud, jen tak nalehko, a často i vyhrajeme - a ani to neřešíme!). O to nic, to je asi v soutěživé povaze lidí (ale neumím si představit, jak to musí vypadat u módních a drahých plemen), ale když se večer před klubovou výstavou na schůzi členů řeší povaha plemene, klade se důraz na vyrovnanost a dá se do zápisu, že povaha MUSÍ být stejně důležitá, jako vzhled, a druhý den získá BOBa pes (pracovního plemene!), který se při pokusu rozhodčího o jeho pohlazení schová za nohy svého pána se zcela vtaženým ocasem mezi nohy, tak jsem si řekla, že takhle tedy ne a odmávla jsem své chovatelské ambice . Otce budoucích štěňat jsem si našla v Německu (čeští psy s dobrou povahou byli příbuzní na fenu, ti doporučení poradkyní byli bázlivý či lekavý nebo v typu, který se mi nelíbil ), a vyplatilo se, sice žádného šampiona nemáme - na výstavy jezdila jen jedna fenka, ale povahu mají všichni úžasnou - a to pro mě bylo to nejdůležitější - dát budoucím páníčkům skvělého parťáka pro život .

[Matylda]

Otci obou mých fen mají titulů metráky, matky nic moc, jen tak pro uchovnění. Borůvčin vrh je problematický- Borůvka má předkus, jeden brácha je hluchej a druhej kryptorchid ( u potomků tohoto psa se kryptorchismus vyskytl víckrát a začalo se šuškat, že u něj proběhla operace, která to napravila, navíc spoustu titulů má typu šampión Slovinska, kde nemusí být tak silná konkurence, ale to se spíš domýšlím). Nicméně je zdravá a povahově skvělá. Vystavují jen její druhou ségru, ale úspěchy nic moc. Světluch je povahově taky moc fajn, trochu větší plašan a taky hlídač, ale zas má potravní alergie, byť u rodičů se prý nevyskytly. Jako rodinní psi jsou obě báječné, ale ani u jedné by se chovatelské úspěchy nekonaly. Já jsme po nich teda ani netoužila, pro mě bylo podstatné to, aby byly dobrými společnicemi a byly zdravé- což jsou , pokud pomineme ty potravní alergie.
Takže si myslím, že metrák titulů nezaručuje nic.

[nepřihlášená Apina]

Vážení, a to počítám, že pejskaři jsou ještě celkem příčetní, alespoň někteří. Zato výstavy koček, to je síla. První výstavu jsem navštívila někdy v 80. letech. Když z amplionů neustále znělo, ať se přítelkyně taková a maková, občas přítel XXX dostaví někem, měla jsem z toho skoro osypky a dalších 25 let jsem žádnou neviděla. Ale ani dnes to není o moc lepší. Přátelé a přítelkyně sice zmizeli v propadlišti dějin, ale... Kvůli Amálce jsem asi třikrát navštívila na výstavách její chovatelku. Osobní animozity mezi rozhodčími a chovateli jsou na denním pořádku, a i u příčetnějších chovatelů je "dělání" nějakého titulu zaručené. To se jezdí s kočkou tak dlouho, až se titul vyjezdí. Když se dozví předem, že je na výstavě nežádoucí konkurence, raději se ani nejede. Titul lze získat poměrně snadno, barevných rázů koček je nepřeberné množství, takže celkem nehrozí, že by se v jedné barvě sešli na jedné výstavě více než dva jedinci a často jsou v posuzované třídě sami, tudíž zaručeně vyhrajou. Stačí objet vhodné výstavy. Pravda BIV a BIS už jsou těžší. A co na to kočka, většinou naštvaně, nebo více či méně ukřivděně, unaveně, apaticky tráví většinu dne v kleci 60 x 60 cm zpravidla otočená zadkem k návštěvníkům a hlavou k dvířkům, kde má svého majitele. Někdy je klec dvojnásobná, pokud chovatel přivezl dvě kočky a objednal pro obě společnou dvojnásobně velkou klec. Pro velká plemena to musí být vyloženě utrpení. Amálce jsem slíbila, že ji nikdy tomuto zacházení nevystavím.

[Pavča]

Já jsem mívala budějickou výstavu moc ráda, většinou jako divák.
Nic konkrétního jsem tam nikdy nehledala, i když některá plemena mě samozřejmě zajímají víc a jiná míň. Mohla jsem si jen tak chodit, postát tuhle, postát támhle, obdivně vzdychat nad psími krasavci, sem tam si říct "jo, tak tohle plemeno jsem ještě v reálu neviděla, pěknej pes to je," nebo se pozeptat, s jakým že psiskem mám tu čest.
Úžasný zážitek byl, když jeden rok měly dogy, německé, obrovský kruh venku pod stromy, mohly se tam pořádně rozběhnout a předvést, navíc pan rozhodčí mluvil nahlas i k divákům, hodnotil a vysvětloval: tenkrát jsme s kamarádkou skoro celou výstavu prostály právě tam.
Nebo si vzpomínám na černého středního pudla v závěrečných soutěžích: nikdy jsem si nemyslela, že by mě pudl, zvlášt v takové té "divné" (milovníky výstavních pudlů prosím o odpuštění) střihové úpravě, mohl zaujmout. Ale tenhle pes měl neskutečné charizma, z toho to nadšení a energie prostě sálalo. Nešlo mu nefandit, taky to BIS vyhrál.
Bohužel podle mě tahle výstava hodně utrpěla, když před pár lety dobudovali velkou halu, a prakticky všechny kruhy nacpali právě tam. Prodírat se mezi davy a koukat do malých kruhů v pološeru mě zrovna moc nebaví. Takže naposledy, loni na podzim, jsem vlastně pořádně viděla jen těch pár plemen, která se předváděla venku.
K tomu "dojet se na výstavu podívat na své vysněné plemeno": jednou jsem takhle vytáhla známého, ať se na ty své středoasiaty, o kterých vážně uvažuje, koukne v reálu. Dal se tam do řeči, naštěstí, s nějakým rozumným chovatelem, který mu ten nápad dokázal velmi pěkně rozmluvit. Takže i k tomu může výstava sloužit, aby si člověk dal dohromady dojmy s pojmy a neudělal velkou chybu.
S Assimem jsme se párkrát zúčastnili, jednou jsme dostali CAJC, z čehož jsem měla obrovskou radost, na další výstavě se taky moc líbil, jen puberťák neměl náladu se předvádět a poskakoval tam, jak kdyby povel "k noze" v životě neslyšel, takže z toho bylo V1 bez titulu. Pak následoval rtg kyčlí, zjištění, že do chovu to nebude, a s výstavní kariérou byl konec Asi naštěstí, než jsme stihli poznat tu odvrácenou stránku, o které si nedělám iluze
Až budu někdy vybírat příštího psího parťáka, na nějaké výstavě s tím asi začnu, ale určitě nebudou zrovna tituly rodičů to směrodatné.

[Inka]

Děkuji mnohokráte, já jsem z toho byla trochu vyděšená, protože to, co jsem viděla kdysi bylo v naprostém rozdílu od toho, co jsem viděla před týdnem.
Co se týče uchovnění ve Slovinsku, s tím má zkušenosti bývalá Majdina majitelka, protože její maminka se uchovnila ve Slovinsku, neboť je neplnochrupá, ale štěňata klidně chovatelka házela tady, kde je to vada vylučující z chovu. Mě je to jedno, já chovat nehodlám, ale když si ji koupila ženská, která si stavěla chovný pár, no moc radosti asi neměla.

[Rpuť]

Ono skutečné chovatelství vyžaduje hlavně trpělivost a pokoru, což se u značné části chovatelů nedá očekávat. A podle toho to pak vypadá...

[Xerxová]

Pár výstav jsem viděla. Jsou výstavy prostředím hezké - prostorné kruhy venku, když uvnitř, tak pro plemena, kterým by vítr mohl ublížit a s koberci pod tlapátka a s prostorem pro diváky. Jsou prostředím ošklivé - žádný prostor, stresovaní diváci, vystavující i psi. Jsou skvělí rozhodčí - s perfektním hlasitým hodocením, s perfektní znalostí plemene, s úctou k vystavujícím a s láskou ke psům. Jsou hrozní rozhodčí, kdy nepochopím, proč to dělají - štvou je lidi, psi i diváci. Specifický rozhodčí je ten, který posuzuje podle známých tváří či podle zcela neexistujícího standardu plemene... Jsou výstavy, kde se sejde skvělá parta lidí kolem stejného plemene a kde se fandí hezčím, i výstavy, kde se pomluví každý a na krásu psa se nehledí...

Ano - jsou šampioni, kteří si tituly plně zaslouží a jsou úžasní - typem, povahou, pohybem... a umí to vše prodat. Jsou hezcí - ale relativně tuctoví psi - které jejich majitelé dokáží dokonale připravit, dokonale prezentovat... a tituly získat. Jsou psi ne tak hezcí, ale s nesmírně ctižátostivými a výstavně zkušenými majiteli - a dokáží šampionáty vyjezdit - a někdy bych řekla i vyhádat. A jsou psi úžasně krásní a pohodoví a pro chov přínosní, kteří absolvují jednu dvě výstavy, bonitaci (se skvělým kódem) a v chovu po nich nikdo nesáhne... neb nejsou tak vidět a jejich majitelé tak slyšet.

Ve všech klubech se více či méně hádají a přou. Jde o jméno (i o peníze) A přenáší se to i na výstavy. Já se na výstavy chodím koukat. Když vystavovat - tak s úsměvem. Xerda dokázal dostat CACe a od jiného rozhodčího velmi dobrou pro netypickou hlavu. Nebo CAJCe a o měsíc dřív dobrou pro nehotovou figuru (jak divné ve třídě mladých)... Nikdyjsme to neřešili. Výstavy jsou hlavně subjektivní záležitost. No - uvidíme jak s Nightem. Pokud naroste opravdu pěkně, asi ho nějaká ta výstava čeká. Neb se skvělým téměř nepříbuzným rodokmenem na český chov může být přínosem... Ale objíždění výstav každý víkend, cesty do zahraničí (tedy na výstavy) to nehrozí...

[týna]

Na psí výstavě jsem byla jednou, v Brně, dávno. Teta měla kamarádku, ta měla dobrmaního šampiona. Líbilo se mi to, ale jen do té doby, kdy mě kousnul jeden malej načesanej pejsek. A to jsme prostě jen procházeli. Prostě skočil a zakousl mi lýtko. Ono to ani nebolelo, ale rozerval mi silonky.

A vůbec, Xerxová, moje děti se zamilovaly do Garaby a začly prudit. Dostala jsem tedy za úkol domluvit hlazení. Co ty na to? Že bych v rámci prokrastinace před státnicemi upekla koláč a přijeli bychom si pohladit štěňátko?

[Hana Williamson]

Tyno, OT: pres soukromou zpravu zde na Hadech ti sel mail s receptama, co jsi si vyzadala. Predpoladam, ze ta adresa na Hadech je furt platna.

[týna]

Tyno, OT: pres soukromou zpravu zde na Hadech ti sel mail s receptama, co jsi si vyzadala. Predpoladam, ze ta adresa na Hadech je furt platna.

Ať hledám, jak hledám, nenacházím. Jinak stále catbat na seznamu cz
Můžu poprosit ještě jednou? Rovnou bych tím mámu udeřila, bude den matek, zdravým receptem nepohrdnem

[Hana Williamson]

tak to prave putovalo na seznam.