14.5.2014 Kolaři, chodci a jiná silniční havěť

[karakal]

Řídím jen občas a nepříliš nadšeně. A jedna z věcí, které se děsím, jsou cyklisti. Taková rodinka se dvěma dětmi, to prostě nejsem schopná předjet, dokud před sebou nevidím volnou silnici aspoň na půl kilometru. A svítila nám špatně světla (už jsou spravená) a takový tmavý neosvětlený cyklista, byl pro nás vždy překvápko na poslední chvíli. Proto jsme taky investovali do nových světel.
Daleko častěji jsem ale chodec. Každý den vodíme Rysíka do školky a zpět. A včera ráno, nás cestou zpět s Rysinkou málem jedno auto smetlo. Taková nijak zvlášť frekventovaná, ale rozlehlá křižovatka pěti menších ulic. Jedna z těch ulic má dokonce ceduli průjezd zakázán, ale nevím, jestli by tam jezdilo více aut, kdyby tam nebyla. Kouknu doleva, nic tam není (vlevo byla ta křižovatka), kouknu doprava a tam před přechodem zastavuje auto v protisměru. Kouknu znovu doleva a vyrazím, když z některé z těch ulic se vyřítilo auto. V tu chvíli bylo nejrychlejší skočit na druhou stranu, přece jen přechod je pár metrů za křižovatkou, já byla v půlce toho pruhu. Jen sem hekla, projel nám za zadkem. Nezmohla sem se ani na výhrůžné mávání pěstí, ale ten řidič, co nám předtím zastavil, ten nadával jak špaček a gestikuloval i za nás. Jsou to opravdu malé uličky, ty co nejsou dlážděné jsou samá díra. Jak tam vůbec mohl jet tak rychle? Je to obvyklá trasa, kterou do té školky chodí hodně rodičů s dětmi. Prostě vrah za volantem. Ani nepřibrzdil. Ještě teď je mi špatně. No jdu do Rysinky docpat zbytek polívky a jdem si tu trasu zase projít ...

[EvaB.]

ach jo... u Rputího příspěvku jsem se zase div nepolila kafem.. ty další už tak veselé nejsou. s kolisty tak do rezervace, to je něco děs! už v autoškole si snad všichni dali práci, aby mi ukázali, zač je toho kolo a tak teď, když jsem v autíčku, naprostý řidič začátečník, tak spatřivši cyklistu, mám chuť radši zastavit a počkat, až zmizí v dálavách... to samozřejmě nejde, a zvlášť nereálné je takto snít v Polabí

[týna]

ach jo... u Rputího příspěvku jsem se zase div nepolila kafem.. ty další už tak veselé nejsou. s kolisty tak do rezervace, to je něco děs! už v autoškole si snad všichni dali práci, aby mi ukázali, zač je toho kolo a tak teď, když jsem v autíčku, naprostý řidič začátečník, tak spatřivši cyklistu, mám chuť radši zastavit a počkat, až zmizí v dálavách... to samozřejmě nejde, a zvlášť nereálné je takto snít v Polabí

Přežila tvoje zvěř nájezd mojí zvěře?

[Xerxová]

týýýnóóó - pokud chtějí děti vidět štěňátko, budou brzy potřebovat dost velkou fantazii. Neb slabší povahy již nyní přecházejí na druhý chodník, když mají to nebezpečné černé velké zvíře potkat

[týna]

týýýnóóó - pokud chtějí děti vidět štěňátko, budou brzy potřebovat dost velkou fantazii. Neb slabší povahy již nyní přecházejí na druhý chodník, když mají to nebezpečné černé velké zvíře potkat

Ale tento víkend by to šlóóóó, stejně se s nima přes den nic nenaučím. Tak dej termín přijímání návštěv a my se dopravíme možná i včas.

[Xerxová]

ozvu se ti zítra - až budu vědět zhruba plán na víkend (stále nevím, jestli přijedou trpajzlíci - to by vůbec nevadilo - naopak - jen to musím vyladit,... aby třeba Fanče nespala...)

[týna]

ozvu se ti zítra - až budu vědět zhruba plán na víkend (stále nevím, jestli přijedou trpajzlíci - to by vůbec nevadilo - naopak - jen to musím vyladit,... aby třeba Fanče nespala...)

Ha, Xerxová hrdinka, stádo dětí a štěňátko. Ale zas by se konečně potkali ti dva, co jsou spolunarození

[ri]

Jako cyklista i kolista jsem k oběma druhům tolerantní. Vím, co s kolem udělá rychle projíždějící auto a troubení považuji za prasárnu. Ale i mě vytočí cyklista, který neovládá ani základní pravidla pohybu na silnici. Odbočovala jsem doleva a ZLEVA se mě šikmo přes křižovatku pokusila předjet babča na kole. No, ubrzdily jsme to obě, ale kdybych jí zaplácla, nikdo mě nezachrání.
Speciálně za Prahou si řidiči stěžují, že se jim kola pletou pod auta. Oni si vůbec neuvědomují, že jsou na cyklostezkách. Kdo vlastně může za to, že silnice ještě nepostavili?

Do měkké havěťi bych zahrnula nejen chodce a cyklisty, ale i skůtristy a motorkáře. Ti možná drží svisle ještě míň než kolaři tak na ně buďte hodní

[Clea]

Jakožto cyklisti (celá rodina) v roli řidiče auta nenávidíme kolaře. Cyklista i tútnutí za zády pochopí, ne vždycky je auto pořádně slyšet a někdy cyklisti jedou dva vedle sebe, v zájmu bezpečnosti je potřeba tútnout (ne troubit).
I cyklisti jsou v ohrožení a to zejména ze strany zvěře Můj manžel jezdí do práce do Prahy na kole (cca 15 km tam a 15 zpět), jezdí přes Stromovku. Jede si takhle k večeru po značené cyklotrase Stromovkou, a kde se vzal tu se vzal, volně pobíhající bulterirér. Jeho majitelka s kočárkem krafající s další matkou. Manža brzdí, ale pes neočekávaně mění směr a míří přímo pod kolo, přemet přes řídítka, kolo zničené, zlomená klíční kost, dvouměsíční pracovní neschopnost, policejní vyšetřování, k soudu nedošlo z důvodu, že by madam vlastnící psa stejně neměla z čeho platit škodu.
Takže nejenom řidiči jsou v ohrožení, ale i oni sami cyklisti (jestli kolaři - to nevím ), přestože dodržují pravidla.....

[Lika]

Do měkké havěťi bych zahrnula ...

Měkká havěť! Kristepane

[ri]

Cyklista já tútnutí nechápe, lekne se a skoro spadne. Jiní cyklisté, hlavně malí, nechápou taky a rovnou padají.
V autě netroubím, brzdím

[Xerxová]

netútáme, brzdíme... ale ondá moje polovička tůůůůůtal - tři dospělí cyklisti na nepřehledném zatáčkovitém úzkém prostoru vedle sebe - mocně diskutujíc, řídítka nedržíc... Po té, co jsme se za nimi chvilku plazili... nevydržel a tůůůtnul.

[baba]

Do měkké havěťi bych zahrnula ...

Měkká havěť! Kristepane

Jo, měkká havěť, někdy je ta měkká havěť pěkně natvrdo. Já bych vám přála zažít pozdně večerní jízdy Královéhradeckem v předletním červnovém teplém čase. Nejde jen o to, že se na rozměklém asfaltu vyhřívají ležící kočky, které svítí očima a občas přeběhnou srnky. Nejvíc jsou osoby buď přímo na kole z hospody se šinoucí (nemohu napsat jedoucí), nebo kolo vedoucí. Nejhorší byly ty, které pod kola padaly. Zažili jsme to mockrát, když jsme se vraceli z terénních výzkumů z hradeckého kraje. Kupodivu jsme je nikdy neporazili, no jejich strážní andělé měli opravdu plné ruce práce a ti naši asi taky. Ale nikdy jsme mezi nimi nenarazili na osobu pohlaví ženského. Neměly bychom to dát do nějakého gendrově zaměřeného výzkumu a požádat si o grant?
Rputi, děkuji Ti za vylepšení nálady, válíš.

[FALLOWA]

Stalo se, dávno tomu, na křižovatce Florence a Sokolovské.Od Florence jede tramvaj, zprava od Karlína přijíždí messenger na kole a rozhodne se být na Sokolovské dřív než tramvaj,tam by musel čekat za tramvají ve stanici.Tak těsně před tramvají udělá "myšku", předním kolem brnkne o chodník a kácí se.Tramvaják hodil magnety, málem vyrval koleje, protože z jeho pohledu byl kolista pod tramvají.Když uvidí messengera zvedajícího z chodníku a jeho snahu nasednout na nepoškozené kolo, zařve "ty debile" a okamžitě ho ztrestá - nakopne ho do prodloužených zad těsně pod žlutým batohem.Za to bodlo by se nemusel stydět ani profesionální fotbalista.Messenger pípnul "promiňte" a rychle ujížděl pryč.Tramvaják vlezl do vozu, zkontroloval, že se nikdo uvnitř nepomlátil, a nadávajíce dojel do stanice u metra sokolovská.Od té doby, kdykoliv jedu okolo, vzpomenu si na nakopnutého messengera...

[Tora]

Jako už dlouho dojíždějící do práce autem se pod ten článek můžu z fleku podepsat. Je to velmi adrenalinový sport, řízení auta.
Když jsem jezdila do Českých Budějovic, tak pravidelně ráno před Třeboní v takové té dlouhé aleji jezdili do práce na kole dva chlapi, brzo ráno, v zimě v naprostý tmě. Teda každej na svým a nezávisle na sobě, ale už jsme o nich věděli a oči na stopkách, oba bývali oblečený v takový tý montérkový kombinéze, jeden v černý, druhý v tmavě zelený, kola starý plečky, kde občas bleskla odrazka na šlapadle, když zrovna nebyla od bláta a jinak nic, žádné světlo, žádný odrazky, nic. Když jsem je tam potkala prvně, tak šíleně jsem se lekla, protože jsem je fakt viděla na poslední chvíli, že jsem myslela, že snad ani nedojedu.
Další výborná historka byla, když si - zase v jiným městě - na chodníku povídaly dvě dámy , a ta co byla zády k přechodu, se za povídání rozhodla ten přechod přejít, tak jak byla, pozadu, protože si to ještě musela s tou druhou mařkou dopovědět. Přechod byl za křižovatkou, vlezla mi při odbočení přímo před kapotu. A ještě se rozčilovala, když jsem na to dupla a zastavila asi deset cenťáků od jeji nohy. Tehdy jsem myslela, že mě omejou a od té doby už koukám po všech lidech u přechodu, i když jsou k němu zády, páč už čekám cokoliv.
A kolisti, tady u nás v těch kopečkách a zatáčkách... fuj.