21.3.2014 - 105x148: Nenahraditelní

[Vave]

Milí Zvířetníci, vzhledem k tomu, že mnozí nemáte registraci na Neviditelného psa, vychází zcela mimořádně dnešní stopětka současně na Zvířetníku i zde na Hadopasech. Ráda bych se touto cestou rozloučila s mimořádným člověkem, kterého jsme měli všichni rádi, a poděkovala mu za všechno, čím mě obohatil.

Občas slýcháváme, že každý z nás je nahraditelný. Někdy je dokonce v oněch slovech skrytá výhrůžka „nemysli si, že nejsi nahraditelný“. Ale ona to není tak docela pravda.

Samozřejmě, každý z nás zastáváme v životě nějakou roli, nebo spíš několik rolí: dítě, rodič, pracovník, manžel, přítel, soused, kolega ... A ve všech těch rolích můžeme být nahrazeni někým jiným; je jen otázkou, jak dobrý herec naši roli dostane.

Ale jako lidé, jako svébytní jedinci jsme nenahraditelní všichni. Všichni se nějak dotýkáme lidí kolem sebe a zanecháváme za sebou své otisky. Ve svém díle, na internetu, ve svých bližních. Každý člověk nás tak či onak obohacuje, a to dokonce i ve chvíli, kdy si myslíme, že nám něco upírá, něco nám bere.

Jsou ale lidé, jejichž stopa je hlubší a jejichž nenahraditelnost se nás dotýká bolestněji. Mezi takové lidi patří i www. Vím, psával se WWW, a teď na Neviditelném psu – jak podotkl - ze skromnosti Www, ale já jsem ho oslovovala www nebo dvojité trojité, tak to už tak nechám.

Během uplynulých let jsme bývali s www porůznu v kontaktu. Poprvé se mi ozval začátkem února 2007, když se připravovalo CD Úsměvy pro Dede – pro nepamětníky upřesním, že Dede tehdy byla první zimu v Norsku a Lucka (veterinářka) vymyslela, že jí pošleme naše usmívající se fotografie. Www tu svou poslal také a od té doby nechyběl v žádných Úsměvech. Snad jen kousek látky na deku neposlal.

Nechyběl proto, že měl Zvířetník a Zvířetníky moc rád. Byl mezi námi opravdu moc rád. Pomáhali jsme mu lépe vydržet poslední dobu, než se mohl přestěhovat zpátky do Čech. A pomáhali jsme mu překonat i určité rozčarování a osobní problémy, které se objevily po jeho návratu. Bohužel nastaly okolnosti, které ho od Zvířetníku odkláněly, ale nikdy Zvířetník nepřestal číst a zajímat se o něj.

Mnohokrát se pokoušel vrátit. Ale z mnoha důvodů se mu to nikdy nepodařilo trvale. V jeho případě jako by se bohužel potvrdilo, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky. Mimo okolností, které nemohl ovlivnit, ho také trápilo, že jeho čas na Zvířetníku už minul, že jeho povídání nikoho nezajímá a že mu to už tak nepíše. Což samozřejmě nebyla pravda, ale on to tak vnímal.

Byla jsem proto moc ráda, že jsem dne 15.5.2013 mohla na Našem Zvířetníku oznámit, že vyšly WWWčkovy člověčiny, knižně uspořádaný soubor všech dostupných vyprávění www, který velice obětavě připravila, ilustrovala a na svém webu umístila Kaa.

Www z toho měl ohromnou radost, jak si konečně můžete přečíst sami pod zmíněným článkem. Byla jsem ráda, protože na začátku, když jsem s ním mluvila o myšlence znovuobnovit blog, který zanikl spolu se stránkami pana Kadluse, www trval právě jen na rekonstrukci blogu a o knížce nechtěl ani slyšet. Protože prý jeho texty si knižní uspořádání nezaslouží.

Takový byl www. Skromný, nadaný, velice lidský, vtipný, galantní, soucitný a šlechetný. Král pohádek a král lidských srdcí.

Nenahraditelný.

[Rpuť]

Byl jednou z nejvýraznějších osobností Zvířetníku.

K pocitu, že "jeho doba minula". Nebyla to jeho vina, ale došlo ke zlomu (jako na mnoha jiných blozích), který jsem taky zaznamenala. Na začátku to byl poměrně malý okruh účastníků, kteří byli naladěni na stejnou vlnu a skupina byla poměrně kompaktní a měla svůj zavedený "zasedací pořádek".
Pak ovšem úspěšný blog vešel ve známost a krom mlčících čtoucích se objevila spousta lidí, kteří nepřišli poslouchat a popovídat si z druhými, nýbrž se jen prosadit. Jeden čas jich bylo i docela dost a hospůdka se změnila v tržiště, kde jeden vykřikoval přes druhého a smysluplná debata se nemohla rozvinout.
Ono bez odezvy a reakcí se špatně píše, takže WWW skutečně mohl mít pocit, že není přijímán, i když to vůbec nebyla pravda.

[Inka]

Lituji každého člověka, který odejde mladý a v případě WWW i člověka, který dokázal spoustě lidí prosvětlit den.

Jenže vlastně - nepatřím k těm, kteří změnili Zvířetník? Jsem přivandrovalec, který do hospůdky vešel a zalíbilo se mu a vlastně se neptal štamgastů, zda mohe zůstat. Doufám, že ne, ale to je jen můj pocit.

[Rpuť]

Inko, já hodně přemýšlela, než jsem svůj předchozí příspěvek vůbec odeslala. Nerada bych, aby se někdo cítil dotčený.
Ti, o kterých mluvím, většinou už dávno odpadli.
On je to vlastně paradox, přijdou se prosadit, povětšinou ani kloudně nemají co říct a tak jen tak plevelej a pokřikujou, až je to přestane bavit, protože se neprosadili a tak zvednou kotvy a jdou plevelit na další blog.

A vůbec mlčící-čtoucí koukněte hejbnout kostrou .... eh, klávesnicí!

[Vave]

Milá Inko, v průběhu let přišlo mnoho skvělých lidí, kteří zapadli, jako by byli na Zvířetníku odjakživa. Ostatně, všichni jsme sem někdy přišli.
Jde o to, jak a proč kdo přijde. Je třeba umět i mluvit, i naslouchat. Reagovat na sebe.
Teď je to ale už úplně jiné než kdysi, kdy jsme se scházeli v jednom lokále a jeden na druhého jsme viděli a naslouchali si. Při nejlepší vůli nestihnu oběhnout všechny tři sály, kde se povídá. Možná to pro někoho má svůj půvab, ale mně se po jednom společně zadýchaném sálku moc stýská.

[Matylda]

Já jsme na Zvířetník přišla v době po Tojefukově smrti, takže tu dobu, na kterou tady všichni vzpomínají, jsem už nezažila. WWW se občas objevil, ale pak čím dál víc mizel. Škoda, to povídání bylo prima.

[Jana Bu.]

To mi je moc líto, www byl moudrý a vtipný a nesebestředný, vnitřně krásný člověk. Večer zapálím svíčku.

S ním mi mizí ten zvířetník, po kterém se mi stýská a který už nikdy nebude.

[MaRi]

Čas nečeká, běží, běží, ale ať mi nikdo netvrdí, že plyne rovnoměrně.
Ne.
Tento týden se (aspoň pro mne) Zvířetnický čas opět zastavil - rozběhl se až po chvíli, kdy jsem dokázala přijmout skutečnost, že další výrazná OSOBNOST už nic dalšího nepřinese, že už se musím jen vracet k tomu, co bylo.
Díky, milé WWW (to "milé" není ve středním rodě, to je nářečně - netuším proč mi to takto vždycky naskakovalo), za mnohé chvíle, které zasáhly do mého života.

[Rpuť]

Vavís, máš naprostou pravdu !!! Kdybych k tomu měla napsat, co mě svrbí v prstech, věru, že by to zdvořilé nebylo. A nejvíc mě na tom krká ta zbytečnost! grrrr

[Beda]

Při nejlepší vůli nestihnu oběhnout všechny tři sály, kde se povídá.

je to tak...

já jsem na Zvířetníku od půlky 2006, přivedla mě Zuzanka se Rputí... boom Zvířetníku pro mne začal rokem 2007, a to prvním Coursingem, po kterém následovala řada krásných, plných let... zakolísalo to při odchodu ze Psa počátkem roku 2010, kdy právě víceméně zmizel i trojitý dvojitý (mně to nechce pustit jeho nick aniž by to z něj udělalo odkaz, buéééé)... leč Zvířetníci se ve valné většině znovu sešli a docela i semkli, další přelom byl s přeměnou Setkání ve smyslu zrušení coursingu, ale i to se pak ustálo, Podmitrov byl dokonce velmi úspěšný pokud vím

no a pak... pak přišlo to, co přišlo... bohužel to zřejmě už nikdy nebude takové jako v oněch plodných letech, a je to pro mne dost hořká pilulka ke strávení


P.S.
Rputinko, též jsem to umázla

[tosca]

Vave, krásná 105-ka pro báječného člověka.
S tou nenahraditelností ... souhlas, nikdo není 100% nahraditelný. A úplně stejně, nikdo není nenahraditelný. A já to nemyslím, jako výhružku. Spíš naopak. V mém životě je příliš mnoho lidí, kteří by si to měli uvědomit v zájmu zachování vlastního zdraví. Protože mám ty lidi ráda, protože mi na nich záleží, protože mám o ně strach, proto jim to občas říkám A samozřejmě, týká se ta nahraditelnost vždy jen určité oblasti jejich (mého) života.
Je zvláštní, jak možnost nahraditelnosti vnímá každý z nás jinak. Ty zmiňuješ několik rolí, kde lze člověka nahradit. Já tam vidím dvě, kde podle mě dotyčného nahradit nelze. Naprosto nepředstavitelné je pro mě nahrazení dítěte. Sebelepší "herec" mi mé dítě nenahradí ani náznakem. Ano, mohu mít druhé, třetí, další ... ale nebude to nikdy náhrada za .. vždy zůstane prázdné místo, které nelze zaplnit.
A podobně to mám s rolí rodiče. Mámu a tátu mám jen jedny. Až je mít nebudu, zůstanou prázdná místa.
Ale to je moje osobní nahraditelnost/nenahraditelnost a vychází samozřejmě z mých zkušeností a pocitů. A navíc to hodnotím z pohledu mé ztráty dotyčného. Takže v případě dítěte hodnotím jeho (ne)nahraditelnost z pohledu rodiče, v případě rodiče naopak z pohledu dítěte.

A ano, i pro mě je na Zvířetníku WWW nenahraditelný. Je zde spousta lidí, co umí psát. Je zde spousta dobrých lidí. Pravděpodobně se zde ještě spousta takových objeví. Ale nikdy to už nebude WWW.

[Vave]

Milá tosco, proto jsem psala o rolích. A spíš ve smyslu nahrazení - někdo se může stát dítětem někoho, kdo děti nemá, nebo dalším dítětem toho, kdo už děti má. Stejně tak je to v tom, že rodiči se mohou stát cizí lidé. Sirotkovi, nebo někomu, kdo se s rodiči míjí.
Tohle je hodně složité a citlivé, ale jistě jsou lidé, kterým po ztrátě dítěte někdo nebo něco tu roli dítě hrát bude.
Nerada bych se ale pouštěla do těchto úvah dál, je to tak křehké na psaní. A určitě nejde o to zaujmout jednotný názor, ale o chvíli zamyšlení se.

[tosca]

Vavís, máš naprostou pravdu !!! Kdybych k tomu měla napsat, co mě svrbí v prstech, věru, že by to zdvořilé nebylo. A nejvíc mě na tom krká ta zbytečnost! grrrr

Já Ti nevím, svrbí to v prstech asi dost lidí, tak si říkám, jestli není na čase vyházet ty kostlivce ze skříně a vyprat špinavé prádlo ....

Ale nevím, jestli si tahle vzpomínka na WWW zaslouží, aby se "pralo" u ní

Jinak, to, co jsi napsala ve svém prvním příspěvku ... víš, já Ti závidím, že to umíš tak hezky a stručně popsat.

[verenka1]

Máte všetky predo mnou píšuce takú pravdu,až z toho mrazí.Prišla som sem pred 5-6 rokmi.Boli a ste úžasné/í/Vidím,že sa to mení,mnohí múdri asi prešli do kategorie mlčícich-čtoucích.Niektorí po verbálnych nezhodách odišli uplne.Je to škoda pre nás ale i pre nich.Bolo by krásne,keby "otcovia-zakladatelia" našli vhodné slová a vety,ktorými by sa ostré hrany zaoblili, ak vôbec nejaké boli,mlčíci sa stali hovoriacimi-píšúcimi a vôbec....
Na odľahčenie:veď aj ja už píšem!!! a niekedy na chviľku si myslím,že aj dobre a potom si prečítam príspevky iných, napr.Karolínina Pohádka bola úžasná a som z toho depresívna,že niekto tak vie....Ale otrepem sa a píšem.teraz napr. mám cieľ chcem mať aj ja svoj veb.Len čo by som naň zavesila?
Moravské sestry pozdravujem s tou kulturou neprehaňajte,stolujte jedzte,pite a klebeťte.

[tosca]

A určitě nejde o to zaujmout jednotný názor, ale o chvíli zamyšlení se.

A proto jsem se zamyslela