21. 2. 2014 Ségry

[Kaštan]

Kdo nemá sourozence, je připraven o mnohé. Třeba o boj v rámci dědického řízení /haha/... Každý si ovšem může – pokud je jen trochu sociálně schopný – sourozence během života vytvořit z kamarádky nebo kamaráda. Ale tohle psaní (článkem bych se to, co tu plodím, neodvážila nazvat) je o něčem jiném.

Díky tomu, že jsem se svojí sestrou sdílela jeden panelákový pokoj skoro dvacet let, jsme propojené nějakým neviditelným vláknem. V době pubertálních let jsme jedna druhé například s gustem říkaly, že vypadáme jako cisterna, což naší mámu poměrně vytáčlo. O to, to pochopitelně bylo lepší... Takže se z nás snažila dostat definici vypadání jako cisterna, protože přece nikdo jako cisterna vypadat nemůže! Jenže, já i ségra jsme moooc dobře věděly že může a cisternu jsme nijak definovat nepotřebovaly. Protože jak vypadá cisterna? No přece CISTERNOVATĚ!!!

Další naší společnou hrou, bylo 'najdi fusekli'. Pochopitelně, na co nejnemožnějším a pokud možno veřejném místě. Tohle se nám přihodilo tak, že se jednoho dne objevila bezprizorná černá fusekle. Poměrně dlouho jsme si jí přehazovaly z postele na postel, až mi ji jednoho dne ségra nacpala do polštáře. Ponožka objevena, strčila jsem jí ségře do kapsy u kabátu. Ségra lovila kapse kabátu kapesník... Fusekle putovala po kapsách, kabelkách, taškách do školy, až byla jednoho dne nahrazena PANEM POSLANCEM – říkám mu tak, zvolen naštěstí nebyl. Pochopitelně ne celým živým, asi by se dost vzpouzel, ale propagačním materiálem strany ČSSD – ten chlap byl fakt děsně slizkej, vyfocen nejspíš v cool postoji s rukama, jako když se chystá střílet ze samopalu. Vyobrazený poslanec, jméno už netuším, naposledy skončil u ségry, kde již asi 4 roky leží – díky bohu vím kde – o tuhle relikvii hrůzy by fakt byla škoda přijít. Naposledy jsem ho našla já v zadní kapsičce vajíčka – autosedačky mých kluků. Teď jsem jen zvědavá, kdy ho ségra po těch letech objeví.
Čirou náhodou jsme se před lety ocitly obě dvě se svými partnery na Hradě na recepci při příležitosti státního svátku 28. října. A ten chlap tam byl taky! Nejen že měl asi 2 metry, ale měl na sobě ještě světle fialový oblek (přísahám, nekecám!). Reprezentační prostory na Hradě jsou poměrně rozsáhlé, taky se mi tam jednou podařilo pěkně zakufrovat, takže jsem toho světle fialového vorvaně brzy ztratila z dohledu. Po nějaké době jsem ovšem zase potkala ségru, která se ke mě hnala se slovy: „Viděla's ho, viděla? Půjdu mu poděkovat za ty roky srandy co jsme si s ním užily.“ Vorvaň ale kamsi odplul, nejspíš do nějakého světle fialového moře, takže o naše vřelé poděkování přišel. Ale nevím, jestli by ten člověk byl rád....

Další naší oblíbenou zábavou bylo vymýšlet si dárky ke svatbě. Vzhledem k tomu, že jsme se obě vdávaly v pozdějším věku, nám tahle sranda vydržela poměrně dlouho. Pochopitelně, čím větší hrůzu jsme vymyslely, tím lépe. Takže, když došlo na lámání chleba, neboť se moje mladší ségra stihla vdát o měsíc dřív než já, dostala ode mě darem obrovské plastové hnědo-zlacené hodiny s jelenem. Na její svatbě se dary rozbalovaly veřejně (tohle je největší blbost pod sluncem), takže příbuzní neznalí poměrů, jen ohromeně zírali.

Moje ségra žije už druhým rokem v Athénách. Díky skypu spolu ale mluvíme víc, než když byla tady v Praze. Ale i tak si spolu legrace užijeme víc než dost.

[FALLOWA]

Moc hezký článek - světle fialový oblek - snaha toho člověka o zviditelní se byla asi veliká ...
Co se týká sourozenců, kdysi jsem tu psala články (na NP)" Proč nemít jedináčka".

[Vave]

Kaštánku, přistihla jsem se při dvou věcech. Jednak že se usmívám kolem celé hlavy, jednak že Ti takovou sestru ukrutně závidím. Skvělý článek, měla bys psát častěji.

[Karolína]

Kaštánku, to je moc krásné povídání, jak jste si se sestrou blízké. Přávidím.
Já mám nevlastního bratra, kterého jsem poznala v 18 letech - jemu je o 10 let víc. Vlastně jsme na sebe narazili jen náhodou, rodiče mi tuto informaci jaksi neměli chuť předat.
Drama nastalo, když se to provalilo. Nevím, zda čekali, že to zůstane nadosmrti utajeno nebo zda se oba s maminkou, která byla třetí ženou mého otce, styděli za to, že syn nese jméno své matky a jméno otce má pouze v rodném listu. Jak vyrůstal a ptal se po otci, bylo mu řečeno, že tatínek umřel. Hotovo!
Co se tehdy mezi nimi stalo sice vím, ale to není na veřejné téma. Chodila jsem za Hankou, druhou ženou mého otce, říkala jsem jí Hanko, ona mi vyprávěla spoustu věcí, byla to velmi inteligentní a vzdělaná dáma, ostatně - nic jiného by si domů tatínek nedosadil. Vždy potřeboval mít partnerku na úrovni. I jeho první žena byla velmi vzdělaná dáma, opravdová dáma ze slavné lékařské rodiny. Té jsem říkala "teto" a často jsme se vídaly.
Stýkáme se s Markem jen málo, občas si zavoláme, vlastně spolu nemáme nic společného, jen toho otce.
Je mi to líto. Kdybychom k sobě měli blíž dříve, určitě bychom si měli co říct. Takhle jsme si vlastně hodně "cizí" - on ode mne čerpá informace o svém otci, kterého párkrát viděl vlastně až díky tomu provalenému tajemství téměř ve 30 letech, já se zase snažím získat další informace o tom, jaká vlastně Hanka byla a dopátrat se toho, proč se zřekla pro syna jména otce a nechala mu své za svobodna a proč odmítla alimenty, peníze........ to už se nejspíš nikdy nedozvím, Hanka už také nežije, byla stejně stará jako tatínek - letos by slavili oba 104.narozeniny.
Jo, život tropí hlouposti.

[Karolína]

Mmch - Prašivce to na té ikonce moooooc sluší.
Vítej mezi "kočičí lidi".

[LFSH]

Moc hezké povídání.
Já sestru nemám, jen bratra, ale začali jsme si víc rozumět až ve vyšším věku, protože 6 let je příliš málo na druhou matku.
Co se svatebních darů týče, tak Katce bylo vyhrožováno velkým mrazákem. Asi se kvůli tomu budou muset přestěhovat.

[Rpuť]

Moooc hezký! Přávidím!
Já to štěstí neměla. Vlastně jsem ve své generaci byla v rodině široko daleko jediné dítko. Smůla!

[Inka]

Moc pěkné, zajímalo by mě cos Kaštánku dostala za svatební dar Ty.
Já sestru mám, jsme od sebe 9 let, začaly jsme si rozumět až v dospělém věku, ségra mi moc pomohla s Kubou, bývala jsem s dětmi celé léto na chalupě a teta hlídala jak o život, hlavně synovce.
Čím jsme starší tím více na sobě visíme, máme moc hezký vztah a i naše děti, takže se i my dvě i oni mají o koho opřít. Když tak o tom přemýšlím, tak si nevzpomenu, kdy a jestli vůbec mi někdy ségra na žádost o pomoc řekla ne a doufám, že ona je na tom stejně

[Hepca]

Já jsem jedináček, navíc vyrůstající od 2 let bez otce. Otec emigroval a nestýkali jsme se. A já se až kolem 40-cátého roku dozvěděla, že mám v USA bratra Joea a sestru Ninu. Ovšem sestra je o 3 roky a bratr asi o 5 let starší než moje vlastní děti. Mě bude letos 48 a jí 30 let. Takže 18 let rozdíl. Naživo jsem je neviděla, ale se setrou si občas napíšeme. Ona umí česky asi tak jako já anglicky. Tak je to občas sranda. Ještěže můj starší syn umí dobře anglicky a pomáhá mi s tím.

V dětství jsem si přála mít sestru a čím jsem starší, tak mi chybí. Ale sestra, která by se mnou vyrůstala a byli bychom si věkově blízcí.
No nevadí. Třeba si jednou s Ninou porozumíme.
Míša z Plzně

[Matylda]

Mám o 6 let mladšího bráchu, o kterého jsme se v dětství musela starat způsobem "jsi starší, máš mít rozum, on je blbej, nezvládne to". Za jeho lumpárny jsem občas dostala já, ztracené věci jsem mu taky musela hledat já, zatímco bratřík vesele sabotoval všechno, co mi rodiče přikázali. Ti zase byli věčně v práci a řekli, že nemají jak mu přikázat, aby mě poslouchal. A tak jsme se neustále rvali, poslední rvačku si pamatuje ještě můj muž. Vycházet jsme spolu začali vlastně až v dospělosti. Tehdy jsem se zařekla, že v životě neřeknu staršímu dítěti "jsi starší, máš mít rozum", což jsem dodržela, a moje děti nebudou věkově tak daleko od sebe (jsou dva a čtvrt roku). Ale v dětství a pubertě pro mě byl jen strašlivě otravné děcko s haldou otravných kamarádů, protože jsme žili spolu v maličkém panelákovém pokojíku.

[Beda]

Kaštánku, bezvadné povídání, moc jsem se pobavila ... hihi, vorvaň (no, skoro škoda, žes neprozradila jméno ) ... ale fusekle a plastické vylíčení jejích úkrytů taky nemá chybu ... no a hodiny s jelenem - hele, taky mě zajímá, cos dostala ty od ní

díky za bezvadné počtení

hm, já se dnes asi nepodělím - sestru mám, ale není to moc k psaní ... a Kačka je jedináček - a taky to moc není k psaní

ale budu celý den pilně číst

[JoVo]

Dnes má svátek LenkaS.

[Beda]

hihi, a taky Bláža

už ráno jsem se podivila na jiném webu jak to, vždyť není dnes Blaženy

[radanova]

Krásně psáno Kaštan a úplně prďácký fory.

Sestru mám a v dětství jsem jí byla otravnou třetí "dospělou" v rodině a ona mě (spolu s bratrem) ocáskem hlídaným všade kde jsem se hla. Tak ten vztah byl všelijakej, ne že bychom se neměly rády,to zas ne. V dospělosti jsme se skamarádily a je jednou z mých nej a nejlepších přítelkyň.
Co mě mrzí, že na takový blbiny jako Kaštánek se ségrou jsme nikdy nebyly, nějaký forky máme, nesdělitelný a ne tak dobrý.

Bolej mě panty jak se musím pořád smát tý ponožce i vorvaňovi. Díky autorko

[týna]

Ségru nemám. Mám bráchu. Je skoro o 11 let starší. Když jsem šla do první třídy, on končil učňák. Když jsem byla ve druhé třídě, tak se poprvé ženil. Jako ségru vlastně beru jeho nejstarší dceru - kdo by taky uznával jako autoritu tetu, která je starší jen o 9 let? A evidentně ségrovsky působíme i na okolí.
Ale nejhlavnější ségrou mi byla bráchova druhá žena. Byla mi sestrou víc, než mi je můj bratr bráchou. Mám ho ráda, protože je to brácha. Nikdy jsme se ale nepotkali, názorově ani zájmově. Až teď, když švagrová umřela, sirotci jsou u nás a musíme s bráchou řešit spoustu věcí, tak prostě fungovat musíme. Víc, než jsem si kdy dovedla představit.