Plyšový ďábel II. (první část zde)(Minule jste četli: Spaní přišlo i na otce, který usnul na koberci. Probudil ho po hodině Oskar, který zvědavě předupal okolo něj a bleskurychle proběhl okolo gauče k peřiňáku a zjistil, že dál nemůže, protože zatáčka k lampičce byla zatarasena. Zvýšil rychlost a oběhl půl pokoje. Jeho oči rekognoskovaly terén. Mozek vyhodnocoval informace, než se otec vzpamatoval, Osky zajel opět pod knihovnu. Tam si vzteky něco prskal a pak si chroupal mrkev. O otce se pokoušela mrtvice, když zjistil, že Osky má zásoby. Vzápětí se o něj pokusila podruhé, když zjistil, kdo je jeho zásobovačem.)
„Jak jsi mohla! Jak jsi jen mohla!“ vyčítal manželce.
Matka se na něj dívala a autoritativně mu sdělovala: „To víš, nebude mít jídlo a ohlodá nám nábytek.“
Otec pochopil, že je to marný. Zradu z vlastních řad nečekal. Osky mezitím zkontroloval obranný val, vybudovaný jeho nepřítelem. Aby mu dokázal svou převahu, zanechal mu na zátarasu z knih několik malých bobečků. „To je hajzl!“ obdivně pronesl otec. A připomněl si, že ten, kdo za tohle může, jsem já, a zapojil mne do anektace území a odchytu Oskyho a jeho opětovného vzetí do zajetí. Z toho byl patrně na mrtvici Osky. Nešikovně a vždy o vteřinu déle jsem vykonávala rozkazy, tvrdíc, že posuňkům otce nerozumím. Osky se bavil…. Matka nás již poněkolikáté vyzývala, abychom šli obědvat. Poslední výzva zněla výhrůžně.
Bitva byla odložena, protože vojsko bylo odveleno k obědu. Osky toho znovu využil a tentokrát posral nepříteli televizní program.
A otec dostal nápad. Křeček si potřebuje udělat zásoby, dáme mu větší kusy jídla, on si je nacpe do kapes (torby) a neproleze za knihovnu, protože bude moc širokej. U toho otvoru bude chycen a následně dopraven do akvária. Vzal metr, přeměřil otvor, pro sichr ho zúžil špalíkem dřeva a donutil matku, aby Oskymu připravila danajskou mísu. Matka si říkala, že to bude lepší, než ho chytat do síťky na motýly nebo do podepřené sklenice od Znojemských okurek. (Oskyho)Já doufala, že mu na to Oskárek nenaletí. Naletěl. Sice za několik hodin, ale naletěl. Křeček trpělivě počkal, až se sešeří, otec seděl bez hnutí v křesle a hrál Oskymu komedii, že ho nevidí, že je vlastně úplně pitomej a neschopnej nepřítel. Osky se 2x vrátil, ale touha mít nakřečkovány zásoby byla silnější. Geny zvítězily. Sednul si opatrně k talířku a začal plnit torby. Když vypadal jako křeččí „Švarcenegr“, vydal se opatrně k vlezu za knihovnu, otec rozsvítil a zařval: „Chyť ho!“ Matka se rozkašlala leknutím. Já se vrhla ke knihovně. Osky se snažil vecpat se do otvoru, ale nešlo mu to. Pochopil rychle, že musí zmenšit obsah kapes a co to šlo si pacičkami třel torby a vysouval zásoby ven. Při této činnosti se soustředil na to vyndávání a nemohl zdrhat. Byl lapen. Do rukou. Do mých. Vzápětí jsem pocítila, co to je chytit křečka proti jeho vůli. Vzteky se mi zahryzl do prstu, a to tak, že mi procvaknul hlodákama ukazováček pravé ruky skrznaskrz. Řvala jsem bolestí. Osky visel zakousnutý do prstu a odmítal ho pustit. Otec řval taky, něco o nějaké náně pitomé a blbým křečkovi.
Matka dala svoji dlaň pod Oskyho zadek a prstem druhý ruky ho polechtala na bříšku. Osky se pustil. Matka ho rychle vložila do sklenice od okurek a přiklopila ji víčkem. Vzteky nadupaného křečka, přišedšího o svobodu, odnesla do pokojíčku a vypustila ho do akvária. Znemožnila mu útěk a vrátila se pro danajskou misku, aby mu ji odnesla, za ta příkoří. Já si máčela prst v proudu studené vody a skučela. Otec vítězně odstraňoval zátarasy. Osky seděl v akváriu a vymýšlel pomstu. Jako správný bojovník za svobodu si vypracoval strategii a vsadil na štěstí.
Začal tím, že si trpělivě budoval pozici miloučkého zvířátka. Otec mu ji po čase spolknul i s navijákem.
Bylo léto a já odjela na tábor až na Zemplínskou Šíravu, do nádherné obce s poetickým názvem Vinné. Otec byl pověřen matkou, že ona se postará o Oskyho přes týden a on mu o víkendu vypucuje bydlík. Že je v šanci, došlo Oskymu ve chvíli, kdy ho otec i s akvárkem vzal do náručí a nesl ven. O zatmění mysli a vyřazení otcova mozku z provozu jsem pouze slyšela.
Otec vyndal Oskyho z akvária a vydal pokyn - Zůstaň! Osky se na něj díval korálkovýma očima a větřil. Otec mi tvrdil, že křeček dýchal čerstvý vzduch a prohlížel si trávu. Ano, tomu jsem věřila. Oskymu tato činnost vydržela možná několik vteřin. Potom se vydal okolo akvária a cestou několikrát usedl a ochutnával trávu. Stále sledoval otce a snažil se ukolébat jeho pozornost. A povedlo se! Otec se věnoval očistě křečkova bydlíku a zapomněl ho sledovat. Když mu došlo, že křeček nikde blízko není, zbystřil a zahlédl ho, jak si to metelí přes vyhřátý beton a zalézá do malé trafostanice přistavené těsně k našemu domu. Nevyvedlo ho to z míry, dočistil akvárko, vystlal ho čerstvými pilinami. A došel si do sklepa pro kličku, aby se dostal do trafačky. Když otevřel plechová dvířka, zůstal jak přikovaný. Osky se procházel mezi dráty a očuchával vše, co měl v dosahu, v trafačce to hučelo. Otec se orosil. Mezi zuby cedil nadávky a vzápětí miloučká slovíčka, aby přilákal Oskyho pozornost a mohl pro něj mezi ty kabely a porculánové jističe a jiné potvory sáhnout. Křeček došel na konec prvního patra a přesunul se výše…Za otcem se ozvalo: „Zděndo, co tam hledáš?“ a zvědavý soused se zahleděl do trafačky. Otec hlesnul: „Křečka.“ A už se viděl, jak shání stejného zmetka, protože z tohodle bude za chvíli škvarek.
Soused se na něj udiveně podíval a najednou Oskyho uviděl, jak leze po porculánovém jističi a jeho ruka se vymršila a drapla křečka. Plynulým pohybem ho odhodil do akvária. Otřesený Oskar zaváhal a to se mu stalo osudným, na akvárku přistálo víko. Otec zamkl kličkou trafačku a pozval souseda na panáka. Po několika panáčcích se zlili oba. Pro akvárko s Oskym došla dolů matka.
S Oskym jsme se přes 2 roky nenudili … Jednoho dne jsem si všimla, že se mu na torbičce dělá vřídek. Veterinář mu dal ATB, vyčistil mu ranku a za deset dní jsme se měli jít ukázat. Ranka se zahojila, ale v tlamičce se za několik měsíců Oskymu udělala boule-nádor. Neodstranitelný. Osky přešel po Duhovém mostě… podle táty do Pekla. Pohřeb měl důstojný. Odpočívá v hrobečku pod keříkem zlatého deště u našeho domu, v dřevěné krabičce vystlané pilinami, se zásobami a nezbytným kusem mrkve. My ho s mamkou oplakaly. Otec se sousedem mu připili na dalekou cestu…
Zanechal v nás nesmazatelné stopy. Dalšího křečka jsem si neodvážila pořídit.
Osky se s Vámi rozloučí příští čtvrtek, kdy Vám přiběhne zpoza Duhového mostu povykládat o svých dalších nezapomenutelných akcích.....
Edit admin: Fotky jsou ilustrační, z webů:
http://www.hlodavci.info/" onclick="window.open(this.href);return false;
http://www.simici-krecci.wz.cz" onclick="window.open(this.href);return false;
http://img.photobucket.com" onclick="window.open(this.href);return false;
- a pak už neutichla až do konce... sharko, skvěle napsané 
... musela jsem se vrátit k minulému článku, kolik že ti bylo - já si ze svých 10 let nepamatuju prakticky nic 
... no pravda, zvíře jsem si nevymámila („Mamííí, maminko, maminečkooooo! Já se o něj budu starat. Už jsem mu připravila akvárko po rybičkách... budu ho každej den čistit, nic tu neucejtíš... mááámíííííí, prosííííím!“) 
taky mám co dělat, abych nevyla smíchy nahlas.
. Já jsem včera našla po třech týdnech klíče 
. Jediné, co mě omlouvá je moje krátkozrakost a s tím spojená mírná šeroslepost, prostě jsem klíče s modrým kroužkem na té pile - kombinace kov a modrozelená barva, neviděla 
. Chlapi to ani nekomentovali....
