12.2.2014 Ako som k autu prišla

[verenka1]

Pamätáte si VVK?-Výherné vkladné knižky?My sme ich mali 20-ano dvadsať.18 na polovicu so sestrou.To bolo tak, počas základnej školy sme mali triedne individuálne školenie,s triednym referentom pre sporenie.Čo sme si našetrili,sa nám ukladalo na knižky a čakali sme,že niečo vyhráme.Na týchto knižkách boli sumy od 5Kčs po 20.Naša mama si tieto knižky odkladala ako pamiatku na naše detské roky,spolu so zošitmi.
Okrem toho sme mali dve VVK po 10 000 Kčs,ktoré mama pokladala za prekliate,pretože cestou do banky otecko spadol z bicykla,zlomil si nohu a na komplikácie za dva či tri dni nám zomrel.Od tej doby ich mama neotvorila a nech nám bolo akokoľvek ťažko,peniaze z nich sa nepoužili.
Jedneho dňa po príchode z práce som v novinách našla výhernú listinu na VVK.S náručou plnou knižiek som si sadla a sledovala výhry.Skromne som začala od konca.Ak si dobre spomínam,tak to bolo určité koncové číslo a výhra 10Kčs-Nič.A furt nič,ani vyššie výhry.Proste nič.
Predposledný a posledný riadok boli 100% a 250 %.A len preto,aby som to dopozerala,prešla som všetkých 20 knižiek a ANO.Vyhrali sme aj 100 aj 250%!!Zostala som sedieť,neschopná pozrieť, z akého základu sa bude vypočítavať tá výhra.Nepomohla cigareta,dokonca ani dve...
Mama,ako každý deň, dávala doučovanie z matematiky-vyvolala som ju z izbičky,overila som si,že je kľudná a poprosila som ju,aby otvorila knižky a pozrela sa na našetrenú sumu.A na každej knižke bolo po 10 000Kčs.Až vtedy sa dozvedela,o čo ide.
Pamätám si ako dnes,otvorila dvere na izbičke a povedala:Gabo,choď domov,ja som vyhrala 35 000 korún,ja sa nebudem otravovať za 10 korún s hlupákmi.
Gabo je dnes starší pán-záchranar.Na každom firemnom večierku po pár vodkách hovorí,že bol na začiatku "bohatstva" našej rodiny.
V najbližšom možnom období sme šli do banky,zrušili všetky detské knižky,vybrali výhru i istinu.Naša mama rozdelila peniaze medzi nás ,niečo som si doložila a do pol roka som bola majiteľkou MB-čky.
Cesta k dobrodružstvám pri cestovaní sa otvorila.Auto som nechala v servise.Už to bolo vážne a ja som vedela,že sa musím najskôr naučiť dopravné značky a šoférovať./Ale zase sa to zvrtlo-o tom o týždeň/
A viete čo,celý život si myslíme,že to nám zariadil otecko z neba.

[ri]

no a kdo jiný

Verenko, to je hezké

[assol]

Slzím dojetím... krásné, Verenko...

[jakkel]

Pěkná příhoda a pěkný článek. Dočítám teď několik dní pozadu, protože jsem zrovna bez internetu na služební cestě a zovna je takový pěkný příspěvek.

[sharka.68]

A myslíte si to doma verenko správně.... krásně vypravuješ....

[Dede]

Verenko, já bych taky vsadila na tatínka:)) Moc pěkné povídání - hlavně citát tvé maminky:))) Těším se na pokračování!

[oskarina]

Taky si myslím, že to bylo od tatínka.
Krásné vyprávění!

[Beda]

tak to JE panečku příběh ... no, že z 20 knížek (teda dvaceti vašich, kdoví kolika celkově, že?) vyhrají zrovna tyto dvě - za tím opravdu musel být tatínek

ovšem úmrtí na zlomeninu po pádu z kola - to je strašné ... kolik ti tehdy bylo?

hezky píšeš, už se těším na pokračování, musela jsem hned kouknout do Rozvrhu, co že to bude

[Lída]

Taky jsem se hned podívala, kdy bude pokračování a o čem. A tatínek to opravdu zařídil, že jste vyhrály. Krásně píšeš, Verenko, moc se těším na další vyprávění od tebe

[kelinka]

úžasné, věřím že to bylo od tatínka

[kelinka]

proč jsem musela dát jiné uživatelské jméno, vždycky_ jsem byla přihlášená jako marta?není to tím že jsem zabukista?

[Velká kočka]

Milá verenko, tatínek na tebe nikdy nepřestal myslet.
Vidíš a naši ne a ne aby se rozhoupali a tam za Duhovým mostem se za mne přimluvili.
Tatínek taky jednou vyhrál na výherní knížku a měl tak na novou televisi. Maminka zase stále sázela Sazku nebo jak se to jmenovalo a měla přesně propočítané jak výhru rozdělí mezi své děti. Při tom to byla ona kdo potřeboval přilepšení. Její pense byla mizerná i když pracovala celý život. Taneční se pořádaly pod Domem osvěty (taky si nejsem jistá názvem) a tam si zřejmě peníze z tanečních hodin, které měli posílat Penzijnímu fondu, nechávali. Všechna ta vykonaná práce pak mamince nebyla uznaná. Taková prohnilost, hajzlové a příživníci se najdou v každé době.

[Lika]

Verenko, z toho by byl úplný film. To je krása, že vám tohle vyšlo. A náhody nejsou, určitě to zařídil tatínek.

[Rpuť]

Jj - tatínek přesně věděl, kdy vám má penízky poslat!

[Rpuť]

"Až budeš velkej, tak ti koupím opravdovský auto" sliboval strejda Tomáš malýmu Tomáškovi na pouti, když se spolu řítili v elektrickém vozítku po autodromu.
A Tomášek rostl a rostl, až z něj byl docela velkej Tomáš, co študoval vejšku a jednou, takhle v červnu, složil poslední zkoušku, blaho rozlilo se v jeho duši a on se rozjel domů v předtuše těch nejkrásnějších prázdnin. Přijel domů, nikdo nikde, jen u sporáku cedule, že jeli se strejdou Tomášem na oslavu narozenin , vrátí se zítra a oběd je v troubě.

Tomáš donesl si oběd ke stolu a strnul překvapením. Vedle slánky ležely klíče od auta, malej techničák, velkej techničák, prostě všechno, co je potřeba a vepsané jméno potvrzovalo, že Tomáš XY je majitelem zánovního wartburgu. Tomášovi se podlomila kolena a orosily se mu oči. Ten strejda je tak straaašně hodnej! Přesně ví, co študák na prázdninách, mající tu nejkrásnější holku z okresu, potřebuje.
Takže naházel do sebe oběd, skočil do auta a vyrazil za Evičkou. Evička spráskla radostně ručičky, nahodila na sebe ty nejkrásnější šatičky a jeli spolu "vstříc osudu", slunci a prázdninám.

Leč osud byl neúprosný. Když se Tomáš večer vrátil, zastihl maminku v slzách, strejčka na infarkt a pár facek dostal od tatínka hned v předsíni. "Jak sis to moh dovolit", řval jeho zploditel. "Bez dovolení, fracku drzej!"

"Jakejpak drzej", oponoval Tomáš a ustupoval strategicky k záchodu, než zas nějakou slízne. "Strejda mi to slíbil!"

Strýček vyletěl, jak kdyby ho kouslo: "A kdy jsem ti to slíbil", ptal se nebezpečně klidně.

"No tenkrát na ty pouti přece! A koukej, v těch papírech je přece napsáno Tomáš XY, tak jak jsem to měl vědět....?"

"Ty vole", hlesnul strejček a začal se strašlivě smát. A když se to podařilo vysvětlit i mamince, tak už se smáli všichni.