6.2.2014 S Kubíkem III na věčné časy

[HannaH]

Na konci loňského léta jsem dostala k svátku krásný dárek.

Prázdnou klec. A že prý ptáčka si do ní mám vybrat sama. Někteří asi víte, že jsme během jednoho roku přišli o dva ptáčky a nějakou dobu jsme pak váhali, jestli vůbec pořizovat dalšího – zvlášť MLP byl proti, k oběma přilnul a už předem se děsil dalšího ptačího pohřbu. Nakonec ale stesk po ptačím kamarádovi zvítězil, a tak jsme jednoho krásného dne vyrazili za chovatelkou nalezenou přes internet.

Už místo samo stojí za zmínku. Vlastně je to něco jako zázrak. Paní má v jednom domku bambilión ptáčků (převážně andulek, ale má i další, větší pípáky) a zároveň prosperující a mnoha tituly ověnčenou chovnou stanici britských koček. I převzali jsme od paní spoustu informací a s nimi mrňavé zelené cosi, co si samo neumělo ani vyskočit na bidýlko nebo z něj slézt. Nicméně tenhle stav netrval dlouho, během pár dnů se z něj stal zdatný akrobat a letec. Poměrně dlouho jsme se dohadovali o jménu, jenže nám nějak nešlo z pusy nic jiného, než ten profláknutý Kubík. Takže máme doma zelené veličenstvo, Kubíka III.



Ptáček se s rodinou sžil celkem rychle, po počátečních pádech mezi kytky a za počítačový stolek si důkladně zmapoval prostor a nyní mu neomezeně vládne. Pokud ho zrovna nevidíme, tak je buď schovaný v květinovém houští, které čile ohlodává (bohužel včetně té jedné umělé), nebo šmajdá někde po zemi. Prostě, když je pták venku z klece, je třeba mít se na pozoru, protože hrozí buď jeho zašlápnutí, nebo nálet na blbý z vyvýšené pozorovatelny. Dostat ho po výletu zpět do klece není žádná sranda. Poměrně spolehlivě funguje instalace nějaké oblíbené pochoutky do klece, přičemž tato musí být dobře vidět, ale nesmí být zvenku dosažitelná. Pak veličenstvo nejdřív klec obleze zvenčí a zjišťuje, zda by přece jen nějak na tu dobrotu zobákem nedosáhl. Posléze usoudí, že ohlodávat čouhající stonek mrkvové natě, když uvnitř má ten lepší konec, přece jen není to pravé ořechové. A jde na to. Nejdřív jen tak opatrně z otevřených dvířek, jenže žrádlo je holt žrádlo – za chvíli ztratí ostražitost, nevidí, neslyší, šrotuje. A v tu chvíli zapadnou dvířka a ptíca mě počastuje výmluvným pohledem, který si soukromě překládám „ty seš ale sfině!“



Rozmluvil se nám moc pěkně. Ze začátku ho MLP podceňoval, měl pocit, že naši předchozí ptáčci mluvili dřív, víc, a vůbec byli tak nějak inteligentnější. A tak dlouho ptícu slovně dehonestoval, až se ucho utrhlo a Kubík mu to vrátil – přistál mu na klávesnici a pravil: Ty seš blbééj! Nejlíp a nejčastěji říká (stejně jako jeho modrý předchůdce) Neštípej! Hm, proč asi. Ale i jinak má slovní zásobu bohatou. Onehdy jsem jeden jeho proslov zapisovala: Neštípej! NEŠTÍPEJ! Dej mi rači pusu! Kubíčku! Ťuk ťuk ťuk! Ty jsi můj kamarád! Pójď! Pišišvore! Neštípej! Jablíčko! Hodnej ptáček! Proč štípeš??? Co to řikáš??? Pusu! Sem Kubík! Neštípej! NEŠTÍPEJ! Ona je tam slyšet i ta gradace – prostě to opakuje po mně se stejnou intonací. Ťuk ťuk ťuk mu říkám, když mu nehtem klepu o zobáček, a pišišvor je taky jasný – občas mu říkám pišišvore zelenej. Něco ho cíleně učíme – v poslední době třeba Vrkůůů vrkůůů, ale většinu má prostě naposlouchanou. Někdy z toho lezou zajímavé kombinace – třeba: Chytrej ptáček, ty seš blbej. Kde je Kubík, ty vole? Nebo takové Ty jsi moje pipinka – pokud to říkám já jemu, OK, ale obráceně teda nic moc. Mockrát jsem se pokoušela jeho proslovy nahrát, ale je ostražitý – jakmile se přiblížím s mobilem v ruce, zmlkne jako Fučík.




Absolutně nemá pud sebezáchovy. Už tu byl pokus o přistání v hrnci s horkou vodou, v pánvi s restující se zeleninou (vždy zavčasu odpálkován), blízké zkoumání nože při porcování masa, nemluvě o zobání igelitových obalů. Musíme prostě dávat bacha. Ale pořád nemá na nejšílenější sebevražedný pokus pradávného kolegy Pepíčka – ten vletěl za mámou na WC, když vylévala kbelík po umývání podlahy, a do té mísy jí zahučel. No, do té doby si myslela, že sáhnout do záchodu je nad její síly. Nebylo. Pitomeček byl vyloven, umyt, usušen a přežil bez úhony. Taková dramata se nám naštěstí zatím vyhnula. Slovy klasika, ťuk ťuk ťuk.

Zatímco žlutý Kubík jednoznačně preferoval MLP (až tak, že jsem je občas něžně nazývala teplými bratry) a modrý mezi námi nečinil rozdílu, zelené veličenstvo miluje mě a jen mě. Ano, chlapům občas leze po zádech a milostivě si od nich vezme něco k jídlu, ale jen mně si sedne na prst a jen mně dovolí, abych ho tváří, nosem a někdy i prstem hladila po bříšku. Chvíli. Chvíli je to něžný, sladký mazlík. Potom… no, co jsem to… jo, neštípej. NEŠTÍPEJ!! Zmetku zelenej!!!

Soužití s pípákem zkrátka stojí za to. Jo, dělají bordel. Dělají sakra poctivej bordel. Někteří řvou a nahrazují budík (zelený Kubík naštěstí ne, ale i to už jsme měli doma). Ale je s nima taková legrace, že to fakt stojí za to. Takže, nudíte se? Tak zvažte, jestli není lepší volba, než medvídek mýval

[Karolína]

Přejeme Kubíčkovi III. dlouhý a radostný život, aby se mu vyhnuly horké pánve, hrnce a další nástrahy a vám hodně radosti s ptícou zelenou, jen ať se pěkně učí mluvit, za chvíli vás ukecá do bezvědomí a bude brát možná i telefon.
Mívali jsme kdysi ptáčky doma s maminku, takže vím, co dělali za bordel, ale bylo to krásné je pozorovat. Hlavně jsme měli výhodu venkovní voliéry na té naší obrovské terase, tam si od jara do podzimu užívali dost velké volnosti. Měli jsme astrildovité - chůvičky, zebřičky, rýžovníky, amandy, takové drobné ptactvo to bylo, ale věděla o nás celá ulice, ne-li čtvrť.
No, k nám by se už ptíca fakt nevešla.

[RenataE]

Karolíno, máš mail.

[HannaH]

Karolíno, u vás by ptíca hlavně byla asi chvíli atrakcí a pak svačinou že zdravím kocourky i slečnu.

[LFSH]

Ano, Kubíčkovi výraz Jeho Veličenstvo vyloženě sluší. Minulou zimu jsme měli na dočasný pobyt kvíčalu, takže vím,že se opravdu řídí svými vlastními hodinami a že kvůli nim člověk leccos snese (např. živé červy v lednici).
Ale musím říct, že tu chovatelku obdivuji - mít zároveň chovnou stanici ptactva i koček je neuvěřitelné. Ne, že by naše neměly rády, naopak milovaly je. Jen to obvykle končívalo spokojenou napapanou kočičkou na jedné straně a hromádkou peří na straně druhé.

[sharka.68]

Vítej Kubíku III. krásně se o Tobě čte...tak jen houšť.... u nás by byl Pípák - chudák..nevím, jestli by dopadl jako oběd nebo svačina....

[sharka.68]

Ano, Kubíčkovi výraz Jeho Veličenstvo vyloženě sluší. Minulou zimu jsme měli na dočasný pobyt kvíčalu, takže vím,že se opravdu řídí svými vlastními hodinami a že kvůli nim člověk leccos snese (např. živé červy v lednici).
Ale musím říct, že tu chovatelku obdivuji - mít zároveň chovnou stanici ptactva i koček je neuvěřitelné. Ne, že by naše neměly rády, naopak milovaly je. Jen to obvykle končívalo spokojenou napapanou kočičkou na jedné straně a hromádkou peří na straně druhé.

--
A víš, že mě napadlo,že když nejdou ptáčci na odbyt , co se s nima asi děje? Napadly mne živé konzervičky, ale to jsem asi moc morbidní.... NEŠTÍPEJ!!!

[Jiřina Kalová]

Zdravím.
Ono soužití ptíc a kočičáků nemusí být tak problematické.Doma mám a vždy jsem měla kočičáky a psa.V práci jsem měla kanáry a když jsem odcházela do důchodu byla otázka: kam s nimi.Rozhodla jsem se je vzít domu a ejhle,funguje to.Rita se o kanárky doma nezajímá,pouze venku prohání ptactvo.A Číči,ta projevila velký zájem,ale vzala na vědomí,že domácí ptíci se neloví.Teď když čistím klec,sedí vedle,pozoruje.Já jen opakuji,že nesmí.Kocour Zrzek snad ani ptáky doma nezaregistroval.Když kanár zpívá,jde se Čiči podívat a má to jako televizi.

[P I T R Ý S K O V Á]

Kubíčku, chlapíčku!!
Teda, ty se máš a budeš mít! Dostat se do takové rodinky, rovná se mít ptačí nebe hned za zemi. Moc se těším, že si počtu o tvých pokrocích a diskusích s paničkou.
Joo, proč jsem to, vlastně, začala psát....
Synečkova rodina zakoupila dvě anduličky v době, kdy se vnučka chystala nastoupit na ZŠ. Prosím, v normálním věku, žádný odklad. V létě bude vnučce Ivě 22 let. A jedna andulka ještě žije. Kamarád ji opustil loni v létě. Možná na to má vliv chování rodinky. Tak jako u tebe, mají k dispozici celý byt. Dokonce ani dvířka na klícce nejsou! zato jsou pečlivě zasíťovaná všechna okna. Takže, máš velkou šanci, že pánečka tak brzy nezarmoutíš. Ťuky, ťuk. (komu se to podaří, mít na Hadech, dokonce, svůj obrázek).

[HannaH]

A víš, že mě napadlo,že když nejdou ptáčci na odbyt , co se s nima asi děje? Napadly mne živé konzervičky, ale to jsem asi moc morbidní.... NEŠTÍPEJ!!!

Doufám, že ne - paní vypadala, že veškeré své zvířectvo a ptactvo velmi miluje. Byla taková... no nechci napsat čarodějnice, to je takové ošklivé a to paní rozhodně nebyla, ale byla typ ženské, u které vás napadne, že by klidně nějaká ta kouzla mohla umět. Třeba očarovat potvorstvo, aby spolu žilo v míru i když tak naivní nejsem, je mi jasné, že musí mít poměrně přísná bezpečnostní opatření. Taky jsme kočky ani naživo neviděli, jen tu výstavku různých ocenění a dostali jsme vizitku s odkazem na webovky, kočičky jsou překrásné. My jsme hlavně okukovali venkovní voliéru s andulami - měla úžasně zbarvené ptáčky.

[Lika]

Ten je krásně zelený! Nebo žlutý? Dřív jsem si myslela, že ptíci opakují naučená slova a věty mechanicky, ale po těch příhodách tady začínám pochybovat

[HannaH]

Pitrýsku, u nás klec dvířka má, nemůžu riskovat sebevrahův volný pohyb po bytě, když ho nikdo nehlídá kromě popsaných život ohrožujících aktivit taky padá do vázy - líbí se mu chodit po jejím okraji a občas prostě zahučí dovnitř. A ne že by si zařval na posluhu, aby ho šla vyndat. To se jen ozývá takové tichounké cinkání, jak se drápkama pokouší vyškrábat po skle. Nemá šanci, je vysoká - ale zkouší to statečně a představa, že by se tam takhle hrabal třeba hodinu dvě... to prostě ne. Takže když nejsme doma, je v base.A snažím se ho zavírat, když vařím. Ale jinak si volného pohybu užije dost a dost.

[HannaH]

Liko, je hlavně zelený, ale některá pírka má krásně sytě žlutá. Nejvěrnější fotka je ta z kytek, on ten blesk trochu zkresluje.

[Beda]

Hanko, to je naprosto bezvadný článeček, převeliké díky!!!!

a mooooooc děkuji, že jsi vložila i fotky, ono je to hned jiné, když člověk hlavního hrdinu i vidí - předpokládám, že všechny ty zelené ptíci jsou nynější Kubíček III. , a ten žlutý na poslední fotce, je ale taky veliký krasavec (no cococo, to neva že je ten smajlík kuře, ale je to žlutý)

vždycky jsem obdivovala lidi, když pouštějí ptáčka poletovat po bytě, stejně jako u koček mám představu, že při prvním vypuštění ven chytnou nějaký a směr a půjdou a půjdou a už je v životě neuvidím, tak tady bych se bála, že už je nikdy neodlovím zpátky... a představa jako píše Pitrýsek, trvale otevřená dvířka - na to asi musí být ten ptáček už nějak speciálně cvičený, ne?

moje sousedka měla dvě andulky, zelené, a doma je pouštěla proletět a občas je v kleci dávala na balkon, na vzduch... no a jednou takhle na balkoně si jedna z nich tu klec otevřela a vylétla do volného prostoru - zůstala teda sedět na keři hned proti oknu, ale dovnitř nechtěla nebo neuměla nebo co, mávala tam na ni panička i listem salátu, leč nepodařilo se... poletovala, vlastně pořád tak nějak dál a dál od baráku, až ulétla úplně - vědoucí říkali, že nemá šanci přežít ... sousedka ji obrečela a říkala, že už nikdy nic živého nechce :brecim

[HannaH]

Bedi, na všech fotkách je stejný Kubík, ten blesk fakt zkresluje. Ten žlutý neměl vlnkování, byl jako trochu větší kanár.

Edit: a máš pravdu s tím prvním vypuštěním - žlutý se napoprvé vysmeknul z klece neplánovaně a pak strávil dvě hodiny za velkou těžkou knihovnou - museli jsme ji vystěhovat.