21. 2. 2014 Ségry

[týna]

Kaštánku, to je moc krásné povídání, jak jste si se sestrou blízké. Přávidím.
Já mám nevlastního bratra, kterého jsem poznala v 18 letech - jemu je o 10 let víc. Vlastně jsme na sebe narazili jen náhodou, rodiče mi tuto informaci jaksi neměli chuť předat.

Jo, život tropí hlouposti.

Tady můžu. Ty máš aspoň výhodu, že toho bratra znáš. Já taky jednoho mám, vím o něm, je pro změnu o cca 15 let mladší, znám jméno, ale protože mi to ještě nikdo oficiálně neřekl, tak ho vlastně nemůžu znát. Ono to asi není jednoduchý. Takže já jen vím. A už asi tak 15 let čekám, že mi to někdo řekne, abych mohla vědět veřejně.

[Pavča]

Milá Kaštan, díky za pěkné povídání. Jen mě pod ním trochu překvapilo, pro kolik lidí je to téma minimálně trochu kontroverzní. A taky kolik z vás jsou jedináčci - okolo sebe jich nějak moc neznám.
Já mám ségru o tři roky mladší. "Za mlada" jsme spolu samozřejmě válčily, rvaly jsme se hůř než leckteří kluci, kreslily ve společném pokojíku dělící čáry - " a opovaž se vlézt na mojí půlku!" a tak, ale někdy v pubertě se to změnilo, najednou jsme ten čas spolu začaly trávit dobrovolně, a dneska? Jo, mám naštěstí jednu nejlepší kamarádku, kterou beru skoro jako ségru, ale je tam to "skoro". Ségra je prostě jen jedna. A ač jsme povahově, řekla bych, velmi rozdílné, umíme si být blízko. Neměnila bych, a nedovedu si představit být sama.

[Inka]

Je to zvláštní, jak fungují ty sourozenecké vztahy. Bimbo má sestru o dva roky mladší, když byli děti tak snad to docela fungovalo, už leta se vidí párkrát ročně, pokud se sejdeme u rodičů, nezavolají si, je to pro mne stav nepochopitelný. Možná mám na tom i já svou vinu, nějak jsme si se švagrovou nesedly.
Můj bratranec je s bráchou od sebe jako my se ségrou a tam je to vůbec děsivý, prakticky od svatby toho mladšího se nestýkají, přes deset let. Teda ten mladší se prakticky nestýká s celou širší rodinou, asi to nepotřebuje

[verenka1]

Musím začať u Týny.Si úžasná.ˇužasná nevystihuje to,aká si.Ak by si pre deti niečo potrebovala,ozvi sa.Možno budem vedieť pomôcť,či aspoň poradiť.
My,chvala panu Bohu vychádzame so sestrou výborne.Po smri otecka sme vedeli,že musíme všetky tri držať spolu.A držíme.Nič nejakého prejemnelého,hádali sme sa o blbiny,sestru najviac štvalo,že musela nosiť veci po mne,furt hulákala,aby som šetrila svetre,nepokecala ich,"nežrala toľko,že ich vyťahám",ja som dostávala amok z naučení:ty musíš ustúpiť,si staršia,rozumnejšia,musíš na ňu dávať pozor.A dávam pozor celý život.jej starosti sú moje starosti,jej úspech je mojím úspechom.jej problémy s nadriadenými mne spôsobujú nespavoť a tak podobne.roky chodíme spolu do chorvátska,to je len naša dovča a celé dni sa rozprávame o všetkom.
A som strašne rada,že chlapci/od sestry/ držia spolu.Snáď ich ženy nerozdelia,pozorujem,že sú k sebe korektké,ale bez srdečnosti.Samo,že sa volali dlhé roky Pubo a Debo/od puberťák a debil/,ale keď jedneho zbili,revali obaja a bili sa obaja s votrelcom.
Je mi ľúto tých,kde tieto väzby nie sú,kde je dokonca hrozná nenávisť.držíme spolu aj ako širšia rodina-nie sme síce Hujerovi,ale nooo,niekedy k tomu moc nechýba.

[verenka1]

ešte raz sa vraciam.Všetko všetko najlepšie oslávenkyniam.Lenke okrem zdravia aj radosť pri pestovaní byliniek.a bláže-úspechy a radosť pri tvorbe./nepoplietla som to,že?Bláža tvorí tie nádherné veci,že?/

[Kaštan]

Všem moc děkuju za milé komentáře a čtenářskou laskavost.
Jméno dotyčného světle-fialového vorvaně na mou duši nevím, jen, že byl za ČSSD. Pokud ho ségra najde, tak ho naskenuju a dám ho sem, abyste fakt viděli, že je děsnej Dárek od ségry k mé svatbě byla kasička s penězi, která ovšem nešla otevřít... Byla jen jednosměrná a když jsem chtěla prachy, musela jsem kasu rozlousknout
Jinak ještě máme společného nevlastního bráchu, který je o 9 let starší, vztah máme moc fajn, i když se vidíme pomálu a poslední dva roky vůbec. Za to se ale vídáme se švagrovou a děláme společné babské dýchánky.

Milá Týno, máš veškerý můj obdiv a hlubokosklon

[nepřihlášená Apina]

Kaštane - přávidím takovou ségru a hlavně báječný sesterský vztah. Jak bych si bývala přála něco poodbného zažít.
Týno - jsi superžena - co všechno stíháš, to je neuvěřitelné. Že se dovedeš kromě své rodiny starat ještě o bratrovu, smekám. Jinak to máte s bratrem do jisté míry podobné jako já. Prostě jste dva jedináčci, kteří náhodou mají stejné rodiče. Důležité je, že jste k sobě přece jen našli cestičku. Při vší tragédii je toto alespoň jedno plus.

To mě asi nehrozí, protože nevím, jak mít ráda člověka, který dělá vše pro to, aby mě nějakým způsobem srazil, když nemůže fyzicky, snaží se o to alespoň psychicky. A když mu to nevychází, snaží se všechno alespoň uřvat. Tu hru mám naštěstí alespoň prokouknutou. Nevím, jak si vážit člověka, který mi vlastně nikdy neodpustil, že jsem se vůbec narodila, když jemu bylo 7 let. Jediné východisko pro mě je ho, pokud možno ignorovat a stýkat se s ním v té nejmenší možné míře. A mamka mi nakonec vždycky řekne, že má dvě děti... A přitom bych vlastně ráda řekla "Můj velký udatný bratře, potřebuji s něčím pomoci, vím, že to dokážeš." No, nehrozí, protože by všechno dříve nebo později použil proti mě. Prostě jsme dva jedináčci, kteří náhodou mají stejné rodiče a já jsem ke všemu nežádoucí konkurenční element.

[Xerxová]

právě mám po osmi dnech ztichlou domácnost. Jen za mládežníky zapadla vrata, Betka odpadla a chrápe nahlas. Počítač se opět vrátil na své místo a já mám první minutku času. Parádně jsem si to užila - pozorovat tu dvojku sourozenců nemá chybu. Třeba dneska ráno nejprve utíkala (a šíleně ječela a řehtala se) Fanče, za ní skákal Vilík (ale tak, aby ji nedohonil) a za ním se nadšeně hnala Beta (ale taky tak, aby ani do jednoho nevrazila). A tak lítali a ječeli poměrně dlouho... Pak se schovávali do skříní, jen Betka se tam odmítala nacpat, i když ji to Vilém nabízel. A Fanynka vzala "svou" polovinu čokoládového vajíčka (nejí to - ale mamince se na to sliny sbíhaly) a donesla to Betce a nacpala jí to do tlamy se slovy " hafe, ňa" Betka pochopitelně neprotestovala a mlaďaska měla smolíka Prťavci jsou zatím hodně malí, ale zatím krásně vychází. Spíš Fanče něčím flákne Vilíka, než on jí...
a jasně, že co dělá ten velký, musí i ta malá...

Se ségrou jsme o skoro pět let - já mladší - a vycházíme parádně. S našima na dovolenou jsem jezdily až do dospělosti. Naštěstí i naše polovičky jsou "kompatibilní", takže se vídáme často a stojí to za to. I se švagrovou a její polovičkou vycházím dobře. Každou neděli v deset si voláme - co nového, co "staříci" (máme je tady my, tak aby byla v obraze), myslím, že ten kontakt je důležitý. Jsem ráda, že rodina funguje - a doufám, že ten soulad se tak nějak "automaticky" předá i na další generace

[Rpuť]

Lence i Blážolence přeju ten nejkrásnější sváteček!

[Beda]

týjo, Xerxová - je to možné, že Faňulka už tolik vyrostla????? ... je to moc hezká holčička


jinak i já smekám před týnou

[karakal]

I já si myslím, že by člověk měl mít sourozence, protože prostě jsou chvíle, kdy se o nikoho jiného lépe neopřeš. Teda to zní blbě, ale prostě člověk nezůstane tak snadno na světě sám. Jsem nejmladší ze tří (vlastně z pěti, hned vedle byli bratranec a sestřenice). Vztah s mými sourozenci je v podstatě dobrý, i když tak jako u Kaštana to fakt není. Voláme si, když je nějaký důvod. Setkáváme se několikrát do roka, někdy častěji, někdy méně. Ony se mají moc rády naše děti, takže to občas popostrčí žadoněním, že chtějí vidět sestřenku či bratrance . A spolu občas domlouváme věci, co se týkají rodičů. Prostě funguje to a já jsem ráda. U manžela v rodině jsou o něco sepjatější, ale oni jsou tak nějak celkově srdečnější rodina. Takže když se posčítají všichni tihle bráchové a ségry (popřípadě sestřenice a bratranci) a jejich děti, tak jsme fakt velká rodina a naše děti si to užívají. A že jsou Rysík a Rysinka dva, je prostě super (teda vlastně měli být 4, ale nějak jsme to nakonec odpískali u dvojky). Sice spolu děsně zlobí a perou se, ale kdo ne. A pak když se vedou za ruce, nebo objímají, je to opravdu báječné. A už umí i spolupracovat při hře a Rysík se malé sestry občas zastane proti cizím dětem. Uvidíme, co bude dál. Mně a mému bratrovi se pokazil vztah v průběhu základní školy.
Týnu taky obdivuji. Spíš mě překvapilo, že se o děti nedokáže postarat tatínek, ale nevím, co má za zaměstnání, jestli je vůbec s péčí o děti slučitelné. Často si na ni vzpomenu, když mi přijde, že mám všeho nad hlavu.
Sice to patří jinam, ale třeba to najde Jitča i tady: Držím palce Lízince.

[Xerxová]

týjo, Xerxová - je to možné, že Faňulka už tolik vyrostla????? ...

Nevyrostla - je to mrňavec - je jí rok a půl a má výšku i váhu ročních (i mladších) dítek. Ale je to pěkná potvůrka - ta s námi všemi pěkně cvičí...
Ufff - když si představím, že týna má k podobným dvěma ještě tři starší... Smekám klobouk před ní i před Ferdou. Minulou sobotu jsem na ně vzpomínala hodně - byli jsme na Děvíně u nich "za vraty"

[týna]

týjo, Xerxová - je to možné, že Faňulka už tolik vyrostla????? ...

Nevyrostla - je to mrňavec - je jí rok a půl a má výšku i váhu ročních (i mladších) dítek.

To Viktor je mamutek. Sice už bude mít roky dva, ale výška a váha na tři roky. Když jdeme pro Svatuli do školky, tak mezi tříletýma holčičkama docela vyčuhuje.

[Xerxová]

kluk může být mamutek a holčička prťavec Tak je to v pohodě - Obráceně to tak roztomilé není Ale v dospělosti může být stejně všechno jinak. Mlaďaska byla drobné štíhlé stvoření - její sestřenka "kusanec" holčičky. Od malinkata až do dospělosti. Dnes je Lída kus baby a Eva je děsně hubená...

[karakal]

My máme Rysíka taky vyššího, působí starší, ale ta váha ... Je to hubeňour. O třičtvrtě roku mladší bratranec má menší výšku a několik kil navrch. Ale oni mají jinou konstrukci od základu. Rysík je vytáhlé dlouhonohé stvoření, synovec má kromě celkově nepatrně nižší výšky jiný poměr délky nohou k tělu (proto stále může dědit kalhoty). Zato Rysinka je éterická bytost. Teda už naštěstí ne tolik, trošku se srovnala, ale jeden čas jsem ji sledovala s obavami. Teď se začala taky vytahovat, ale ve srovnání se stejně starými holčičkami je spíš pod průměrem a ještě má takový drobečkovský výraz, působí mladší. Znám o 3/4 roku mladší holčičku, se kterou je skoro stejně veliká. O rok mladší Rysinčin bratranec nosí stejnou velikost bot a začínají být potíže s děděním oblečení. V podstatě už dostává jen to, co Rysince nechci dávat, že je to moc klučičí. Prostě máme doma dva extrémy, kluka, co vypadá skoro o rok starší a holčičku, co působí cca o půl roku mladší. Ano, je to v tom správném směru A pak mají ještě jednoho bratrance, rok mu bude někdy na jaře a váží tolik, co Rysinka. Ale on se už pětikilovej narodil a od té doby drží správně tvarovanou křivku. Jen prostě začal o kus vejš. Každé dítko je v naší rodině uplně jiné a je to děsná legrace je sledovat. A brácha ještě neskončil, tak jsem zvědavá, jak to půjde dál. (Nezmínila jsem všechny své neteře a synovce, to by bylo na dlouho.)
Jo a největší manipulátor a omotováč kolem prstu je Rysinka! Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo jí nepodlehl. Jen nevím, jak dlouho jí to vydrží, ale prozatím je to fajn, kdokoliv ji nadšeně ohlídá