10. 2. 2014 Taneční

[Lika]

Velká kočko, ty umíš tak krásně a barvitě popisovat, že tě opravdu vidím v té nádherné vířící sukni, jak tančíš a moc ti to sluší

[MaRi]

Přidávám se k Lice: milá Velká kočko, moc ráda tě čtu a vždycky na závěr lituju, že tvé povídání končí. Prosím - piš ještě častěji.

[tosca]

Velká kočko, to jsou krásné vzpomínky! A popisuješ jej tak živě, že To přímo vidím před sebou... ten sál a tanečnici s vířící sukní .... Když někdo tančí s radostí, a ještě k tomu tančit umí, je to nádhera

[Hana Williamson]

To jsou vzpominky! Smutne i krasne. A ty virici tylove saty.

[Velká kočka]

Děkuji milé čtenářky.
Ještě jsem zapomněla dodat, že jsem o tuhle radost z tance přišla, když jsem se potkala s mým mužem. On netančil a podobné příležitosti nevyhledával. A synek do tanečních nechodil. Ani nevím jestli tu něco takového existuje. Tady se hudba a tanec pokládaly dříve za hřích. Housle byly výmysl ďábla - ten "jävulen" tu prolíná jejich život do dneška. Teď jsem koukla do slovníku jestli to píšu správně a víte že tam to slovo vůbec není? Slovník byl sice vydán v Čechách, je jen švédsko - český. Ale předpokládám že museli z něčeho vycházet. Tady se nesmí brát jméno ďábla nadarmo. "Jävlar" byla ta nejstrašlivější nadávka. No řekli byste si to o výkřiku "k čertu!" ??? Nevím jestli hudbu a tanec Luther zakazoval a nebo si to tady protestanti vymysleli. Přišla jsem sem vychovaná českými pohádkami, že je čert vlastně trouba kterého lze přelstít. Na zlo se dalo vyzrát. Co na Slovensku verenko? Předpokládám že tam se taky mohlo zlo pokořit. Tak to vidíte, od tance až k čertovi a ďáblovi. Tady byste rozhodně nemohli říci "od čerta k ďáblu".

[Hepca]

také jsem chodila do tanečních. Šaty nebyl problém, babička byla švadlena. Byla jsem vysoká 176 cm, ale noha už tenkrát 42 nasoukaná do 40. Bože jak já trpěla, nohy odřené bolavé. Ale větší prostě nebyly. Dnes jsem věkem došla k číslu 44, ale naštěstí už jsou obchody s nadměrnou obuví. I letos mi jeden u nás v Plzni zavřely. Před Vánoci jsem ještě využila jeho služeb a koupila si boty zimní, společenské ale ty jsou nádherné a sandály. Tak zase chvíli mám vystaráno.

Moji synové do tanečních nechodili, protože nechtěli. Škoda, ale co se dá dělat.

Míša z Plzně

[LFSH]

Tak já kdysi s botama měla opačný problém. To bylo ještě před tanečními, potřebovala jsem společenské boty. Jenže v mém čísle (tak abych z nich nevypadávala) se ještě dámské nedělaly, jen dívčí. A jako na potvoru ze všech, které se tehdy daly sehnat, na dálku křičelo, že jde o dětské boty.

Naštěstí, než byl čas na taneční, jsme se s výrobci potkali - mne ještě trochu narostla noha a oni začali vyrábět menší boty (nejen menší čísla, ale celkově menší).

[Ivana]

Jejda, tady se řeší taneční Tento článek mi nějak utekl.
Taky přidám svoje zážitky. Na taneční jsem se těšila, ale byly pro mě velkým zklamáním. Kluci se flákali v hospodě a tudíž bylo holek v sále daleko víc než kluků. A protože - z dnešního pohledu - jsem byla zakomplexovaná puberťačka, místo sebevědomého úsměvu jsem na všechny koukala otráveným pohledem říkajícím "jsem ošklivá a stejně vím, že se mnou nikdo tancovat nepůjde" Takže se mnou tančili většinou asistenti, nebo nikdo.
Ani dnes na plesy nechodím. Tanec jako takový mi nevadí, ale mám zábrany pohybovat se do rytmu hudby před zraky cizích lidí. Nevím proč Stejně tak na vesnických zábavách. Na hudebních akcích v naší vesničce většinou působím jako člen kapely. Má to jednu ohromnou výhodu. Když držíte v ruce kytaru, nikdo vás nezve k tanci