1.2.2014 Minifotoblog - Město

[RenataE]

Krásné fotky. Mám vnitřní Prahu prochozenou a poznanou z dob "předturistických", moje děti pravidelně zírají, když je ženu různými zkratkami, pasážemi a divnými uličkami. I když jedu autem, tak často jezdím "přes Prahu" - umím odhadnout časovou náročnost a než bych jela na Smíchov tunelem, raději to vezmu přes Malou Stranu a cestou se kochám. Dnes jsem vezla Hřívnatce na zimák na Nikolajku a protože to bylo v neděli odpoledne, jela jsem v poklidu přes Malou Stranu, Ženské domovy, Santošku ... "Proč jsi jela přes Staré Město, tunelem je to rychlejší?" "Staré Město je na opačné straně řeky, jela jsem přes Malou Stranu." "No jo, já tomu říkám Staré Město, protože je to takový historický."
P.S. Pokud mám špatně velká písmena, tak mě omluvte, nechce se mi to hledat

[Dede]

Děkuju Toro za nádherná slova a za ty krásné fotky. Jsem sice duší vidlák a nejlíp je mi v lese, ale v Praze jsem strávila větší část svého života a nikdy ji ze srdce nedostanu. Bydlela jsem na Vinohradech, které jsou krásné samy o sobě, a "dolů do Prahy" jsme chodili o víkendech, kdy jsme nejeli ven. Jako studentka jsem byla snad všude, taneční na Žofíně, plesy v Lucerně, učení se v knihovně v Klementinu... Později jako aktivní novinářka jsem byla v centru nejméně každý druhý den, protože tiskovky se prostě konají v centru:)) Taky se mi nelíbí kašírovaná Praha turistická a jsem ráda, když ji zastihnu "v nedbalkách", mimo sezónu, brzy ráno... prostě jen s pár lidmi na ulicích. Jako Renata i já se ráda kochám, pokud nemusím vlézt do metra, protože spěchám, jezdím tramvajemi a nejlíp chodím pěšky. Miluju Prahu... hlavně proto, že tam už nemusím bydlet a mohu si z ní čas od času vyzobnout to nejhezčí:))

[aida]

Opožděně přeju Jajce a Evě B. vše nej nej nej, hlavně buďte zdravé a spokojené, dámy.

[baba]

Krásné fotky. Mám vnitřní Prahu prochozenou a poznanou z dob "předturistických", moje děti pravidelně zírají, když je ženu různými zkratkami, pasážemi a divnými uličkami. I když jedu autem, tak často jezdím "přes Prahu" - umím odhadnout časovou náročnost a než bych jela na Smíchov tunelem, raději to vezmu přes Malou Stranu a cestou se kochám. Dnes jsem vezla Hřívnatce na zimák na Nikolajku a protože to bylo v neděli odpoledne, jela jsem v poklidu přes Malou Stranu, Ženské domovy, Santošku ... "Proč jsi jela přes Staré Město, tunelem je to rychlejší?" "Staré Město je na opačné straně řeky, jela jsem přes Malou Stranu." "No jo, já tomu říkám Staré Město, protože je to takový historický."
P.S. Pokud mám špatně velká písmena, tak mě omluvte, nechce se mi to hledat

Nádherné fotky, noční Praha je fantastická. Vzpomínám na doby, kdy nebylo problémem jít pěšky z Vinohrad na Petřín přes Hrad zpátky domů na šteklích a nohy nebolely. Já jsem objevila před několika léty další zábavu. Jezdím občas tramvají a pozoruji ulice. Krásná je cesta z Ohrady do Libně devatenáctkou, otevírají se úplně nové pohledy na panoráma - už je to pár let, co ta estakáda existuje, ale pořád je co pozorovat, nebo sedmičkou Jamrtálem, jak se to tam změnilo k lepšímu, ani tam není tolik zastaváren a heren oproti Plzeńské. Vnitřní Prahu mám prochozenou od malička, pořád je krásná ve dne v noci.

[karakal]

Pořád nějak přemýšlím, jaký já mám vztah k Praze. Narodila jsem se tu, ale vlastně jsem žila dost na okraji v domku u lesa. To bylo moc fajn. Do školy to bylo něco kolem kilometru přes "les" a hlavně z kopce, na druhou stranu se šlo k rybníku. Domu to bylo horší přece jen ten kopec byl slušný.
Do Prahy jsme jezdili tramvají. Tam maminka pracovala přímo v centru dění a měla to tam pěkně prošlápnutý. Ale já za ní obvykle vlála a moc nevnímala, kudy jdeme. V pubertě jsem měla takové to období, kdy jsem s kamarádkama prolézala temná zákoutí, ale bylo to už po revoluci, tak mě občas dostalo, když jsme se z nějakého pěkného zákoutí vynořili před výlohou s českým křišťálem. Já broušené sklo ráda, ale tyhle výlohy nějak z duše nenávidím. I na střední jsem se pohybovala spíš po periferii a centrum vídala výjimečně (to mě zajímal nejvíc statek v Dolních Chabrech). A pak jsem se odstěhovala za školou do jihočeské metropole, kde jsem byla mnoho let šťastná a spokojená a Prahu jsem vnímala spíš negativně. Hned po výstupu z vlaku jsem nasadila uplně jiné tempo a tak nějak celkově mi to tu přišlo takové uspěchané a nepřátelské.
Teď jsem zpět. Od návratu bydlím na 4. místě, práci mám přímo v centru. A začínám zjišťovat, že Praha je fajn. Je tu totiž všechno. Když se odpoledne rozhodnu, že jdu večer do divadla, tak jdu. S kinem je to horší, tam je mnohem těžší si vybrat. A na výlet s dětma do přírody si můžu vyjet jen s tramvajenkou v kapse.A ten ruch a spěch jsem nějak přestala vnímat. Možná je to tím, že už nemám to srovnání s poklidem, jaký panuje tam daleko na jihu. Jen na kolo od mého návratu padá prach. Tam jsem na něm seděla denně.
A noční Praha? Z toho divadla obvykle chodíme pěšky . Mám to moc ráda a pokaždé na tom trvám. Někdy dojdeme až domů. Loni jsme se dokonce cestou brouzdali sněhem, ve kterém byly stopy běžek. Ne, nešli jsme lesem, ale po náplavce.
Vlastně to tu mám ráda. Moc děkuji za zajímavé téma, nad kterým jsem přemýšlela několik dní. A ty fotky jsou moc povedené, možná příště vezmeme foťák, jen se mi nevejde do divadelní kabelky.

[Inka]

Stará Praha bylo moje rejdiště, když na mne padl ten pubertální splín, vyšla jsem noční Prahou. Dneska je celý Hrad poplatný, klid člověk zažije opravdu jen v noci. Nechtěla bych tam už žít. Máme to od baráku k baráku bratru 50 km, do divadla si zajedu do Kolína, do Kouřimi na ochotníky, do Prahy kdykoli. V kině jsem pravda nebyla moc dlouho, ale já jsem zrovna na kino nikdy nebyla.