Nicméně už od antických dob jsou definovány nejmenší rytmické jednotky verše - stopy. Jsou vzestupné a sestupné, a podle nich je i verš vzestupný a sestupný. Vzestupná stopa začíná lehkou dobou (např. jamb, anapest), sestupná těžkou (trochej, daktyl).
(Těžká doba je ta, kde je ve stopě důraz. Názvosloví vzniklo tak, že když se ještě poezie zpívala a při přednesu se tančilo, tak na těžkou dobu tanečníci dupli. Zní to jako vtip, ale je to, prosím pěkně, historická skutečnost.)
Úplný (antickým termínem akataléktický, tzn. neukončený předčasně) verš obsahuje všechny stopy celé, včetně té poslední. Takže pokud je sestupný (začíná těžkou dobou), tak bude končit dobou lehkou; pokud je vzestupný (začíná lehkou dobou), bude končit dobou těžkou.
Neúplný (kataléktický, ukončený předčasně) verš má na konci jenom půlku stopy. Takže začíná i končí buď lehkou, nebo těžkou dobou.
Tak, to by byl historický exkurz. A jak je to s těmi mužskými a ženskými rýmy?
Ženský rým je úplný, na jeho konci není žádné "rytmické nic".
Mužský rým je neúplný.
Rým je na konci toho verše vždycky.
Příklad:
Mužský a ženský rým nemusejí být nutně ve formátu a, b, a, b a nemusejí se nutně střídat zrovna tak jako v tom rozpočítadle, ale pokud má v básni vůbec vyniknout, že si básník hraje s mužským a ženským rýmem, měly by se střídat podle nějakého pravidelného klíče (třeba tři ženské, vzájemně propojené rýmem, a čtvrtý, který strofu zakončuje, mužský, a ten se bude rýmovat se svým protějškem na konci druhé strofy... prostě první strofa: a, a, a, c; druhá strofa b, b, b, c. Nebo jakkoli jinak, ale pravidelně. Figura je poměrně výrazná a jakmile se dodá pravidelnost, vede čtenáře nebo posluchače prakticky sama. Potom ji taky může moderní básník na konci narušit (nějakým šrapnelem, to místo bude strašně moc a moc slyšet, jako každé porušení pravidelnosti), tak jak to udělal Skácel:Stojí vrba na potoce ... ženský rým (a verš)
na ní visí klíč ... mužský rým (a verš)
na koho to slovo padne ... ženský rým (a verš)
ten musí jít pryč ... mužský rým (a verš).
Jak si pozorní jedinci všimnou, Skácel tu i otočil rytmus - rozpočítadlo jsou samé trocheje (sestupný verš, začíná se přízvučnou slabikou), zatímco šrapnel je v jambech (vzestupný verš, začíná se nepřízvučnou slabikou).Stojí vrba na potoce,
na ní visí klíč,
na koho to slovo padne,
ten musí jít pryč
... a padlo na ni.
Ale to už jsme zase u jiné části teorie.
samosebou a díky
, ale tím to celé nabývá na důležitosti) 
