Gazel

[ioannina]

Posuneme se trochu blíž k našim krajům.

Gazel je útvar původu perského. Podobně jako haiku a tanka, i gazel má řadu omezení, tentokrát žánrových, která znovu pominu (a nebudu v té tradici protentokrát první nebo jediná, gazel se totiž v Evropě takto volně píše už půl druhého století).
(Ovšem pokud trváte na tom, že budete opravdu tvořit plnohodnotnou orientální milostnou lyriku... well, your choice)

Gazel sestává z několika dvouverší se strukturou aa, ba, ca, da, ... - jinými slovy, rýmují se první dva verše a pak každý sudý, rým je stále stejný až do konce básně.
Dále je pro gazel typická vytříbená, krásná mluva (žádný dialekt, žádná obecná čeština, žádné vulgarismy).
Rytmus verše je možno zvolit libovolně, ale první dvojverší určí podobu všech ostatních dvojverší. (Velmi laicky řečeno, všechna dvojverší jedné básně se musí dát zazpívat na stejnou melodii.)

Směle do toho!

[assol]

Pohádková gazelí rychlovka

Lesem si pobíhá šílená gazela
kvílí a naříká jak člověk docela

Toť princezna zakletá krutě a navždy
zlolajnou babicí, co soucit neměla

Žalostné kvílení uslyšel kníže:
Zas svízel nějaká? - Ta ještě mi chyběla!

Příběh je dlouhý a napětí plný
skončí však bez pláče, dokonce zvesela!

[JJ]

My do té Evropy fakt jednou dojdem, i když to máme přes půl zeměkoule .

Hmm... milostná lyrika - hodí se vůbec opěvovat chlapa? Tak se zkusím převtělit, i když nevím, jestli to bude lepší:

Nesmělý poeta

Noc je světlejší než tvé vlasy,
ty dívko nevídané krásy.

Světluška v očích ukryla se,
zuby se ve tmě zaskvěly.

Tvá pleť vonívá jasmínem,
nektarem sladkým pro včely,

chtěl bych tě líbat na rety,
které v té vůni zmizely,

léč nenajdu tu odvahu,
tak zkouším skládat gazely,

když uvidím tě na prahu,
z hlavy mi verše zmizely

a jenom prázdno zůstalo -
ach bože, proč jsem nesmělý?


P.S.: Io, díky za nenápadné vzdělávací lekce

[ioannina]

Assol a JJ:

Přidám na vyvážení jednu skorodepresivní podzimní.
(Nechtěla by ji Zana místo té zasněžené mandaly? Ne? Aha. OK. Ale zkusit jsem to musela. )


   Venku se chystá sníh a mráz,
   pod těžkou oblohou svět ztrácí lesk a jas,
   odlétli na cestu za sluncem
   ptáci, co nedávno barvami těšili nás,
   na poli roste hněď a čerň,
   vystydlé kosti a kameny hledí z brázd,
   srny se svolávají do stád,
   člověk a divočák rozryli les jak plást,
   slídivé tlapky za plotem
   pokaždé prozradí suché trávy hlas.
   Vracíš se domů, v patách tmu.
   Nemáš čím zatopit? K čertu s tím, sper to ďas!

[ioannina]

hodí se vůbec opěvovat chlapa?

Ale úplně klidně! Proč ne? Když za to stojí...
Ale to převtělení se ti povedlo dost dobře!
P.S.: Heh, odhadla jeden ze skrytých záměrů... ale nezaručuju, že dojdem do Evropy dostatečně včas. Zatím vyzobávám věci s jasnou strukturou - ty je kupodivu snazší psát. (I když jsem tomu v bujaré mladosti nevěřila, ale je to tak, vede tě ta forma.)

[Tora]

Hele já vás sleduju, a taky se snažím vzdělávat a jsem za toto fakt moc ráda. Jen jsem zatím nedala dohromady nic kloudného. Ale já dám. Uvidíte. To by bylo, aby nebylo.

[JJ]

Assol a JJ:

Přidám na vyvážení jednu skorodepresivní podzimní.

Jo, Assol si to zaslouží. Ta Tvoje není skorodepresivní, ale zceladepresivní. Ale krásná. Kdo umí, umí. Zaplať pánbůh za pevně danou formu, ona občas vykřeše i nějakou tu myšlenku, kde by jinak nebyla....

Mávám z lazaretu, tady bytují podzimní virózy a ne a ne si dát výhost... taky to vem ďas. .

[ioannina]

Toro, na to se moc těším! A klidně i nekloudného, mistra dělá cvik.
Já jsem moc vděčná HanněH, že tohleto vymyslela. Konečně jsem zase po letech začala psát poezii.

JJ: to není depresivní, to bys měla teprve vidět moji opravdu depresivní přírodní lyriku, tohle je čajíček - a v podstatě vtip založenej právě na té formě. JE to milostná báseň, přestože tam není o žádné lásce ani ťuk, a je to vysokým jazykem, přestože je na konci zaklení.

Na virózy vem ďasa a spoustu čistých tekutin.

[assol]

Zdravím zdatné tvořitelky!
Io, tys celý Trakl v té deprebásni - znáš ho?

[ioannina]

Nee... Máš? Pučíš nějak?

[assol]

Io, nepučím , ale určitě najdeš v knihovně, mohl by tě oslovit.
Originály jsou v němčině (rakouské ) a ty jsem si stáhla z netu:
http://www.literaturnische.de/Trakl/index-trakl.htm" onclick="window.open(this.href);return false;
-
Německy teda neumím, ale když k tomu mám český překlad (nebo dva, tři), tak mě baví žasnout nad tím, jak je krásná básnická němčina a jak je přenádherná čeština! (Žel, na takové lahůdky nemám příliš času).
Nejnověji Trakla překládal Radek Malý - bravurně.

[ioannina]

Němčině se zatím taky úspěšně vyhýbám, ale dík za odkaz a knihovna to jistí - v pondělí tam beztak jdu dodělávat esej do Národů Evropy, tak spojím příjemný s užitečným.
Jak mi němčina nevoní, tak básnická němčina je lahůdka pro ucho.

[Tora]

http://sonety.blog.cz/0706/georg-trakl- ... ych-sonetu" onclick="window.open(this.href);return false;

io, něco je tady, ale jen trochu

[ioannina]

Dík!

[Tora]

Asi není přesně splněno zadání ohledně lyriky, nicméně už jen to, že jsem tu kočku fakt neroztrhla, svědčí o tom, že ji miluju. Páč jinak bych nepsala gazel, ale měla bych tady šest malej koťat, takovej jsem měla vztek.


V očích ti hvězda zasvitne
když slyšíš mé – už víckrát ne!

Rychle se kolem prosmykneš
a já jen úpím – nezlob mne!

Dej pozor na té poličce
co křehké je, je rozbitné!

Tvůj pohled jiskří radostí,
když činíš kroky podvratné

na zem padají výzdoby.
Nebyly vůbec nezbytné

vadily krokům kočičím
a tlapce hravé, nezbedné.

Pak pohled přísný, zelený
mě svrchu skříně dostihne:

Pamatuj si to, rozumíš?
Už nechci slyšet – víckrát ne!