Když ohluchne starý pes

[HannaH]

Zdravím zpoza buku a mám prosbu. Kamarádi mají bíglici, je jí třináct let. Za poslední dva týdny se ji razantně zhoršil sluch, dnes už nereaguje ani na heslo piškotek. Předpokládají, že je hluchá úplně, příznaky nějaké nemoci nevykazuje. Je šance, že vet něco zjistí, že jí bude pomoci? Nebo se mají vyrovnat s tím, že mají hluchého psa, a netrápit ji lítáním po doktorech?

Předem díky za rady
H.

[Petrs01]

Na doktory ať se vykašle, hluchota se dá zjistit jen v narkóze a stejně s tím nic neudělají. Předpokládám tedy, že zánět zvukovodu by poznali a že ten to není.
Oba mí bíglové byli ke stáří hluší, kdo ví, jestli se Spratka nezbavili právě proto. Oba i tak fungovali bez vodítka, oba rychle pochopili, že tenhle kanál nefunguje a chovali se podle toho. Spratek kvůli tomu chodil za mnou, což bylo praktické pro něj, pro mne už tolik ne, obzvlášť v kombinaci s vpředu chodícím Vaškem. Přeučit na posunky, myslet dopředu. Chvíli to trvá, než se všichni srovnají, ale jde to.

[HannaH]

Dekuju. Dneska na té veterině skončili, našli v uchu bulku. Incize, čištění, prý ani hnis, ani krev, ale sérum (to nějak nechápu). Tak se uvidí. Je to pro ně těžké, mají ji jak dítě a hrozí se okamžiku, kdy nebude.

[Hanča]

Ještě bych doporučila vyzkoušet, jestli je pes opravdu totálně hluchý nebo jestli některé zvuky přece jen slyší.
Náš Denis slyší hodně špatně, ale ostrý hvizd na pusu (páníček) nebo píšťalku (já) zaznamená, takže mu můžeme stále ještě dopřát volnost pohybu, na kterou je celý život zvyklý.
Když má pes alespoň zbytky sluchu, situaci to dost ulehčuje. Současně je dobré upevnit dorozumívání prostřednictvím gest pro případ, že ho i ty zbytky opustí.
Myslím, že pes si na novou situaci zvykne a nijak zvlášť ho to netrápí.

[Tečka]

Já, jako člověk kočičí nevím, zda jsem oprávněna nějak moc radit. Ale vím, že jsou v útulcích i hluché kočičky (většinou bílé, je to nějak podmíněno geneticky, sama jsem se s takovou setkala), a pokud jsou naučené na na pouhá gesta, žijí běžným životem. A že kočky zrovna nejsou na nějaký výcvik moc použitelné (to je trochu hnusný výraz). Teď v útulku, který denně sleduju, žije zachráněný slepý kocourek. Hraje si dovádí, stačilo ho párkrát doprovodit k mističce a k záchůdku.
Řekla bych, že i hluchý pejsek může žít dál plnohodnotný život, jen to bude chtít jiný přístup, než dosud. Ať neztrácejí naději, vždyť ani na veterině pořádně nevědí důvod.

[Petrs01]

Tak uvidíš, třeba se sluch po vyléčení ještě vrátí. Když ne, není to konec světa, takhle Spratek pádil v den svých 16. narozenin a nějaká hluchota mu byla úúúplně jedno

[Inka]

Já mám zkušenost jen se psem slepým a opravdu to zvíře to nijak moc neřeší.
Zkusila bych tu píšťalku, pro začátek a jinak holt nacvičit gesta.

[Jana Bu.]

Teď v útulku, který denně sleduju, žije zachráněný slepý kocourek. Hraje si dovádí, stačilo ho párkrát doprovodit k mističce a k záchůdku.

Měli jsme kočičku, která postupně přišla o zrak. Nám to došlo až po několika letech, kdy jí svítilo slunce do očí a ona je měla široce rozevřené namísto štěrbiny. Měla ten terén tak naučený, že to nikdo nepoznal, a to jsme se dvakrát stěhovali!! Jen když jsme už bydleli v domku, tak sice moc ráda chodila na zahradu vyhřívat se na trávník, ale držela se blízko dveří. Micinko, mávám ti za duhu

[jenny]

Naše, v blahé paměti Babu, malý vyhozený námi zachráněný pejsek, byla nakonec jak hluchá,tak slepá. Oboje zvládla, držela se při mně a šla mi buď v patách nebo blízko kolem nohou,nic neřešila,jedla,pila až do konce,odešla na stáří ve věku kolem 2o let.

[alimo]

My měli kdysi hluchého Majka, na stáří fakt nic neslyšel, nejdřív jsem ho podezřívala ze "selektivní hluchoty" - slyší, co chce
Vůbec to neřešil, žil tak asi dva roky (?) , jen já jsem si připadala jak větrný mlýn a zlepšilo mi to kondici, protože mě musel vidět, čili já se musela stavit do pozic a míst, aby mě viděl. Na vodítku bez problému, doma jsem holt běhala před něj a zvlášť zajímavé to bylo, když byl na chalupě venku na volno