Mikešek odešel

[Vave]

Někdy okolo poloviny srpna by Mikeškovi bylo 16 let. Poslední téměř tři roky měl zjištěnou ledvinovou nedostatečnost, ale jeho smrt s tím pravděpodobně nijak nesouvisela. Dnes ráno bylo vše jako vždy, jako v posledních dnech. Čekala jsem na kurýra s dodávkou ze Zoohitu a když po půl desáté přijel, chtěla jsem jet na nákup. Mikeš seděl na chodbě a dýchal pootevřenou tlamičkou. Zavřela jsem mu ji, ale zase ji otevřel a bylo vidět, jak se mu slabiny propadají. Přenesla jsem ho na svou postel a zdálo se mi to lepší, přece jen tlamičku chvílemi zavíral. Volala jsem to vetovi, ale on měl za chvíli operovat, tak jsme se domluvili, že přijedu před půl dvanáctou.
Mikešek se mi zdál trochu lepší, tak jsem jela nakoupit. Když jsem se vrátila, stav byl nezměněn. Těžce dýchal, ale jinak vypadal klidně. Složila jsem přepravku a v tu chvíli zmizely obě kočky do čudu. Ještě jsem se nad tím pousmála, že možná zbytečně plaším, ale ve skutečnosti jsem měla v sobě od rána strašnou tíseň. To ještě předtím, než na Mikešovi bylo něco vidět, stála jsem v kuchyni a padla na mě hrůza, něco se do mě uvnitř zahryzlo, až jsem se rozbrečela. Bez důvodu, předtím jsem zabalená seděla venku, pila čaj, pozorovala slunce, jak stoupá po obleze a všechno zahřívá, a venkovní kočky začaly u můstku pózovat jedna po druhé a já jsem je fotila a bylo mi dobře. Až pak najednou to přišlo v té kuchyni, něco nepopsatelného.
Mikeš sice zmizel, když jsem vytáhla přepravku, ale nechal se chytit vedle v pokoji. Celou cestu na veterinu hodně mňoukal, ale jinak, než obvykle. Pootevřela jsem zip a hladila ho a cítila jsem, že je pasivní, že leží, vůbec se mi to nelíbilo. A když jsem ho vyndala na veterině z přepravky, viděla jsem, že je zle, Mikešek slinil, a na doktorovi bylo taky vidět, že je zle. Říkal, že se Mikeš dusí, otevřeli jsme okno, ale nepomohlo to, doktor mluvil o tom, že Mikeš potřebuje kyslík, který tam nemají, ale všechno šlo hrozně rychle. Mikešek se dusil a já jsem říkala, hlavně ať se netrápí, ať se netrápí a Mikešek omdlel, ležel bezvládně a rozhodnutí bylo rychlé. Vzhledem k šancím, věku, onemocnění ledvin, rozhodla jsem se pro odchod v klidu, v milosrdné mdlobě.
Mikešek, můj první a svým způsobem jediný kocourek, moje pruhovaná láska už není.
Poslední týden jsem často myslela na to, že jeho dny se krátí, míval často takový ten pohled do ztracena, jaký mají ledvináři. Hodně se tulil, jak jsem si sedla, byl mi na hrudníku s hlavičkou přes rameno. A jsou to dva tři dny, ležel s Rózkou na jedné podušce, to nikdy nedělali. Poslední týden to bylo už někde napsáno a bylo to jasné a já jsem se vlastně na tu chvíli připravovala. Ale to nejde, to vůbec nejde. Zatím jsem ještě úplně ochromená a bráním se tomu, nedokážu to přijmout.

[sharka.68]

ach Vaví..byla jsi s ním do konce..za most z Duhy za ním ještě nemůžeš..ještě není tvůj čas a on tam na tebe počká, tam zase běhá a nic ho nebolí...to jen tady je prostě to bolavý prázdno...a zaběhl i ke Kanci a Beda ho měla na klíně... pobreč si, smutni si..oni to ti kolem tebe pochopí a za nějakou dobu se ti uleví....on se prostě loučil, dělal něco,co dělal prvně v tomto životě a ty jsi to dokázala číst, jen je velice těžké to přijmout...
Mikeš je další pruchatej, co tu bude chybět..a nejen on...

[Jana Bu.]

Hodně se tulil, jak jsem si sedla, byl mi na hrudníku s hlavičkou přes rameno. A jsou to dva tři dny, ležel s Rózkou na jedné podušce, to nikdy nedělali. Poslední týden to bylo už někde napsáno a bylo to jasné a já jsem se vlastně na tu chvíli připravovala. Ale to nejde, to vůbec nejde. Zatím jsem ještě úplně ochromená a bráním se tomu, nedokážu to přijmout.

Ach Vave, slzy se mi řinou, ony ty kočičky ví dopředu a chodí se loučit a děkovat a dávají naposledy svou lásku Hodně sil, je to vždy hrozně těžké, i když měl život moc hezký!

[assol]

Alenko, upřímnou soustrast

[Bláža]

To dušení je strašné. Takto odešel Bubíček a já mu nedokázala nijak ulevit, než tím, že jsme zavolali zvířecí záchranku s poslední injekcí. Když přijela doktorka, zhrozila se, jak špatně dýchal. Přišlo to strašně rychle. Je to moc smutné! Moc!

[Vave]

Děkuju vám.
Sharko, s tou Bedou jsi mi hodně pomohla. On se jí Mikeš moc líbil - teda Bedě se každá kočka moc líbila, ale z Mikeška byla opravdu unešená. Byl krásně vybarvený a velice něžný a okouzlil ji.
Blážo, přesně, šlo to najednou hrozně rychle. Tak rychle, že jsem to ještě nepobrala.
Assol, děkuju moc.

[Velká kočka]

To je mi moc líto! Odchod našich čtyřnohých kamarádů je vždycky bolestný. Přeji ti hodně sil se vyrovnat se smutkem.

Já se stále nemohu srovnat s Pufiíkovým odchodem. Asi že to byl můj poslední pes v životě. Tindra ho moc postrádala a vždycky když jsem přijela za kočičkami tak vyběhla ven, hlasitě volala a hledala ho.
Teď už mám jen Daisy a o vánocích jsme ji konečně přestěhovali do Jindrová bytu, kde momentálně bydlím.
Tindra se ztratila a vlastně nevím co se stalo. Asi mi proklouzla když jsem odcházela z domku. Nevím. Ale to změnilo život Daisy. Sestry se nikdy nemusely, ale bylo to zřejmě horší a já to nepochopila. Daisy se Tindry bála a to mi nedošlo. Když jsem ji před Vánoci našla samotnou byla najednou kulatější a chovala se úplně jinak. A teď je to svobodná sebevědomá kočička.

[YGA]

Vavísku - je mi líto Mikeška, že tě opustil. Ale teď je mu dobře, běhá za Duhou a nic ho netrápí.