my byli mrtví smíchy - my ho totiž celou dobu pozorovali - vyběhl do protikopečku (má blbý nos, i piškoty hledá očima) a tam čenichal a čmuchal - a pak se rozhlédl, neviděl nás hned a začal zmatkovat. Já pískala, volala, ale on měl vypnuto a rozeběhl se zpátky směr hlavní lesní silnička. Tak jsem přidala do kroku (měla jsem to po rovině blíž - asi 50 metrů - aby bylo jasno, na jaké vzdálenosti zmatkoval) a to bylo radosti, že jsme se potkali... prostě když začne zmatkovat, nepoužívá ani nos, ani hlavu... tak trošku dementík
Našla jsem je na stránkách přímo, ale je škoda, že tu nejsou. Holt asi chybí Xerxové zpětná vazba. Na těch stránkách jsem si připomněla i Betynku kosatku