Chcípající počítač s prastarými Windows mne už pětkrát shodil z Hadopasů, takže píši do předzásoby a zkusím přenést.
Pusinka ano žije, je nejvyšší čas podat zprávu, z Vašich rad proti blinkání, průjmu a hubnutí se osvědčilo:
a) zvýšit markantně ve stravě podíl masa v jakékoli formě, tedy i vývarů - bez olejů a sádla, zatím, stačí kližky a blány z téhož masa, pokud je nacrcám na kousky, užvejká ráda i s těmi málo zuby (tímto zdravím Vavísího Mikeška a sděluji, že bezzubků a při nehodách uražených zubků mám kolem sebe hromady a leckdy statečně chroustají granule dásněmi, i když Puska už granulky od vytržení posledního zoubku letos přestala chroustat. Ovšem ona je podražené kotě z ulice a některé zoubky se jí vůbec nevyvinuly, to jsme zjistily s paní doktorkou, jak se kdysi Pusa ztratila a dala jsem ji potom vyšetřit na všecko…)
b) krmit z ruky – beztak je mi Pusa doma furt přišitá na klíční kost, i když spím, čtu, či svačím polévku v křesle, už ovládám úžasné polohy při stravování – lízne paprikové omáčky stejně jako sibirky. Vypelichaný ocásek v misce nepočítám. Tak jsem dala před chvílí ze lžíce ochutnat zakysanky, to se zamyslíme, zavětříme, zaváháme, lízneme, eště lízneme – a začneme lízat, až paničce lítají i sliny do tváře.
V tu chvíli je čas kydnout hromádku na linku a nechat osudu.
c) v každé vhodné chvíli přimáznout Maltsoftem, i když Pusa se snaží prchat, jen když tubu beru do ruky a zdaleka ještě nerozšroubovávám: když ji stihnu lapit, pak si slíže všechno a zají pachuť šťávou z oblíbené kapsy.
Blinkání sice trvá, ale je značně koordinovanější, a hlavně ta, v nichž je bezoár, nepočítám.
S průjmem je to horší a furt se něco děje, a když mi Pusinka spí na klíční kosti, slyším, jak ta střívka mroukají, nedejpámbu, když si upšoukne, to cítím nevídané věci, majíc její kytičku takzvaně u zobáku. (Zde jsem půvabně popsala jaký to je, když se Vám kočka uprdne přímo do nosu.)
V každém případě je na tom líp – i když je furt ježura vyhublá – aspoň má dnes něco jako břicho, což chvíli vůbec neměla. Je jí asi tak 7 let, Babetku kojila do více než tří let, to si nedělám srandu, to je, obávám se, spíš informace o tom, jak dlouho by potomci kočkovité šelmy potřebovali být u mámy. Dnes si Babet stoupne k mámě a je dvakrát větší a vůbec nepřeháním.
Prostě Pusinka ano žije. A bude žít ještě jednou tak dlouho a basta.
Takže jakmile se pustila do jídla, nikdo na ni nesměl ani sáhnout, protože jinak by Haniška začala vrnět, granule by zhltala a vzápětí je někde vyhodila... Od té doby, co se naučila při předení normálně kousat, začala přibírat neuvěřitelnou rychlostí... A je z ní kočka koule 
Není to překlep, je to úmyslné klávesnicové zašišlání 
