Moc vás všechny zdravím.
Ještě tu straším společně s kočičkou Daisy. Bude ji teď 16 let a přepočteno na člověčí roky 80 let. Je tedy o osm let mladší než já.
Před půl rokem mě při vystupování z tramvaje srazily zavírající se dveře na chodník. Padla jsem jak podťatá, nemohla otevřít pravé oko kvůli okamžitému otoku a pak měla polovinu obličeje modrou. A před více než měsícem způsobil řidič autobusu, který předčasné autobus nastartoval, že jsem zase upadla. Teď už jsem dostala cesty pro staré a handicapované, ale je to děs. Celý život jsem autem nejezdila, nikdy jsme žádné neměli. Je mi v autě špatně a blivno až do večera. Pokud nemusím k doktorovi nebo na pedikúru tam ven nevylezu. Chodí se mi špatně a vůbec se skoro nemohu pohybovat.
Byla jsem u doktorky a všechny moje trable a bolesti jsou prý jen stáří. To znamená, že nějakou pomoc nemohu očekávat. Tak ať si vážené zdravotnictví trhne nohou! No ne?
Už to nějak doklepu i bez nich.
7/7 už to bude dva roky co jsme poslali Pufíka za Duhu.
Nepředstavitelné ho postrádám. Žila jsem půl století se psy a kočkami. Bez psa vlastně žít neumím. Už abych se za nimi vydala. Tohle už není život. Stáří prý není pro sraby. No zřejmě není.
Přeji vám krásné léto, mějte se co nejlépe!
Milá Velká Kočko, přeji vše nejlepší narozeninám, hlavně to zdraví, často na Tebe myslím, drž se
Ozvi se častěji!
