Nejdříve odkaz na původní článek: http://neviditelnypes.lidovky.cz/mlsotn ... retnik_dru
a zde vyzobané recepty
tvarohové koblihy :
200 g hladké mouky, 1/4 kg měkkého plnotučného tvarohu, 2 lžíce rumu, 1 PDP, 4 celá vejce. Smícháme všechno dohromady, tvoříme bochánky - vykrojíme asi 1/2 polévkové lžíce;-), smažíme, necháme "okapat" na papírové utěrce a ještě teplé obalujeme v mouč. cukru s vanilkou.
Pokud se dobře pamatuju, tak to jedobré, rychlé, ale tvar Renatiných koblih to tedy nemá:-)
(c) alimo
_______
Boží milosti: 250 g hladké mouky + 50 g másla + 2 žloutky + 2 lžíce mléka + 2 lžíce vína = těsto dobře propracované se leskne a puchýří, pak se rozválí na placku o síle 2 až 4 mm a rozkrájí se rydlátkem na patvary o cca velikosti 3x3 cm, smaží se rychle, nejdříve klesají ke dnu a pak na hladinu, po nafouknutí se obrací (tuku musí být hlouběji) a usmažené duchničky se cukrují po obou stranách;-D (to válení je bez mouky)
(c) Ejška
________
dyt´ jsou to úplně obyč vdolky, jenom že je nesmažím. No, ale jinak je to půl kila mouky, 5-8 dkg cukru, 5-8 dkg másla, 2 deka droždí, 2,5 dl mléka, 1 vejce, 1 lžíce rumu, vanilka. Vykynout, vyválet asi na centimetr, vykrájet, pokud je čas, tak nechat ještě vykynout (já ten čas většinou nemám, takže rovnou) dát na vypapírovaný plech, strčít do 200 stupnový trouby, chvíli péct, obrátit, ještě chvíli péct, vyndat a pomašlovat trochou másla. A pak už klasika, švestková povidla smíchaná s rumem a skořicí, nahoru tvaroh a kyselou smetanu - a já mám na ně chut´ ted´.
Ty klasicky smažené budou asi lepší, ale tohle je, no, lehce lehká varianta a secsakra jedlá.
(c) JanaBa
______________
Pamatuju, jak prababička z Pokojova pekla dolky. Ne vdolky, ale dolky. Byly to bochánky z úplně obyčejného kynutého těsta, pekly se na plechu v kamnech, pak se mrskly do hrnce s vroucí vodou, okamžitě vytáhly, naházely do vajdlinku s mletým mákem s cukrem a prohodily se. Na míse se pak pokapaly rozpuštěným máslem. Léta jsme z prababičky dolovaly recept a z ní vždycky vypadlo úplně obyčejné kynuté těsto, jenže jak to mamka zkusila a první dolek hodila do vody a on se rozpadl, zbytek se pomašloval a posypal mákem. Až po letech, kdy prababička už nebyla, jsme na nějakém pohřbu vzpomínali s tetičkama a došlo i na dolky. A teta Mařa povídá, to tam nesmíš dát žádný tuk! jak já to ze stařenky páčila a tahala heverem, až jsem jí jednou koukala na ruce, když na ně zadělávala.
(c) Bubu