Den otevřených sklepů v Čejkovicích jsme navštívili poprvé - netušili jsme jak to tam chodí, co se bude dít, co máme od návštěvy Čejkovic čekat. Když jsme naše putování po sklepích začali, bylo to právě ve vinařství u Sýkorů. Docvaklo mi, že je to asi u "těch" Sýkorů, kteří byli tak moc hodní a Lídě tenkrát (už to bude pět let co?) pomohli ... Tak jsem se v tom davu, co u Sýkorů koštoval, prodrala k někomu z personálu a spustila ... že hledám někoho, kdo má blízko ke kavkazačkám, kterým před lety Sýkorovi poskytli nový domov.
Hned první osoba, kterou jsem oslovila se chytla, a zavolala další osůbku ... a tato velmi milá mladá paní, když jsem z pusy vypustila jméno "Darlenka", se na mě zeširoka a s radostí a upřímností usmála a s údivem se zeptala, odkud Darlenku znám ... tak jsem se v krátkosti a s mrazením po celém těle zmínila o Lídě a jejím příběhu ... myslím, že od této chvíle jsme s tou mladou paní měly husinu obě ... paní byla překvapená a myslím, že i dojatá, že se na Darlenku někdo přišel zeptat... a přesto, že měli v tu chvíli u Sýkorů takříkajíc plný krám lidí, sebrala se a vzala mě sebou do zákulisí vinařství a že mě za Darlenkou zavede (hurá, v to jsem ani nedoufala že by se mi to mohlo poštěstit !!!!) a za chvíli jsem JI, Darlenku Lajdn, tj. jak Lída kdysi pravila - Dar Elen Dramijos - UVIDĚLA

!!!!!
Hned mi hrkly slzy do očí, opět přejel mráz po zádech.... a napadlo mě, že Lída by byla šťastná tak jako já, kdyby Darlenku viděla

! Jedenáctiletá Darlenka sice byla uvázaná na dlouhatánském řetězu (velmi ráda prý totiž utíkala do vesnice mezi lidi a to samozřejmě nešlo), ale vypadala jedním slovem úžasně

!!!! Krásně stavěná, pohyblivá, chlupatá, prostě KOČKA, které by tento věk nikdo nehádal ....Paní na Darlenku zavolala, ta se k ní rozběhla, běžela jak koníček, hezká, čilá, vitální, radost pohledět. Začala jsem na ní mluvit, a přesto, že mě nikdy osobně neviděla a neslyšela, nechala se i ode mně pohladit, postiskat, byla kontaktní a taková celá prostě fajn!!! Když jsem se s ní muchlala, tak jsem samozřejmě fotit nemohla, a když jsem pak měla ruce volné, Darlenka zas pláchla do stínku pod traktor, takže těch pár záběrů jsem mohla udělat jen v této poloze. Ale mám slíbeno od té paní - jmenuje se Blaženka - že i ona nám ráda nějaké fotky Darlenky pošle

, takže až dorazí, hned se podělím.
Blaženka je jednou z těch, co se o Darlenku stará, a to tak, že ji bere i k sobě domů, kde má ještě svého mladého stafbula (? snad to nepletu) a taky kočičky, které ale Darlenka honí, takže panička Darlenku bere domů jen když může bedlivě dohlížet na to, aby ani kočičky nestrádaly. Z Blaženky úplně sršelo, jak má Darlenku ráda, a jak se jí snaží zpříjemňovat poslední léta života ... Měla jsem z nich obou takový fajn pocit - ono vidět Darlenku v super kondici (samozřejmě vzhledem k věku) a ještě to, že žije milovaná ....

, prostě můj velký zážitek z návštěvy Čejkovických sklepů

!!! Byla jsem toho tak plná, že jsem Ti musela hned po té návštěvě zavolat a podělit se o tu radost z toho, že Darlenka je OK, a že Lída by byla na Darlenku pyšná, a že může být v klidu, neboť o Darlenku je hezky postaráno.
Celý den jsme strávili po Čejkovických sklípcích, bylo fajn ... ale ten zážitek s Darlenkou ve mně zůstane na hodně dlouho... a s Darlenkou a Blaženkou jsme si slíbily, že se příští rok, na Den otevřených sklepů v Čejkovicích, zase uvidíme

!!!
Dáša N.
