Hadopasi

To je krasny a tajemny Hani

No vida, a já to tu objevila až dneska. Moc se mi líbí, moc.

OK, tak ale postupně, jo?

Rytmus: Aha!!!

Všechno. Teorii, praxi básnickou i třeba ukázku prozaickou, kdybys chtěla.

S tím rytmem to mám tak, že jsem vyrostla v rodině muzikanta a jsem odchovaná lidovkama a Erbenovou Kyticí.

Teda Io to bylo svahilsky? Hele klobouk dolů před těma znalostma, já jen poznám, jestli se mi to líbí nebo ne A tohle jo, tohle můžu

No vidíš, a já mám zas tu deformaci.
(Chtěla bys sem ode mě radši teorii, nebo radši nějakou básničku? Nebo radši vůbec nic?)
V tom případě máš moc načtený nebo naposlouchaný a/nebo super smysl pro rytmus.

Io, já jsem nedotčená teorií. Takže sice tuším, že cézura není to samý co cenzura, ale to je tak všechno já to sázím tak nějak intuitivně, spíš to ke mně přichází.
No, možná správnější by bylo říct, že přicházelo, protože už strašně dlouho nic nepřišlo.

Tady na téhle je vidět, co se mi líbí. Je to taková formální věcička. Ty v podstatě tvoříš klasický verše - pěkně daktylotrochejský řady s rýmem na konci - a pak tam tu a tam vecpeš vnitřní rým, rozdělíš to na dva verše na cézuře, takže najednou končí řádek / verš, ale nekončí, protože to není celá ta řada a není tam rým, ale vlastně končí, protože tam končí ten kousek myšlenky... a tady myšlenka pokračovala, takže i když máš na cézuře rým / by tam mohl končit poloverš / cokoli, tak plesk a jede to dál, ale vzápětí další řádek prozradí, že tam vlastně byl rým uprostřed, v tom poloverši... prostě si parádně hraješ.
Miluju takovýhle hříčky, dokonce jsem kolem nich i nějakou tu chvíli bádala a bůhví jestli se v nich nebudu vrtat i v téhle práci, co teď dělám (a co jsem z ní dneska dělala souhrn na konferenci a pak se na mě nedostalo, protože tam bylo doktorandů z naší katedry už dost a první šli ti služebně nejstarší)...

moc hezké - Hanno, líbí se mi to

Hanno, krásná poezie. Křehká a něžná.

Tak aby tu nebylo tak prázdno, tak vložím první příspěvek.


Něco je jinak

namaluj noc
jež zauzlí mi spánek
noc temnější než vlasy indiánek
po těle
jemuž denní bdělost těsná
nech bloudit ruce natažené ze sna

až vítr zešílí až zamotá mi hlavu
na stožár košili
ať fouká do rukávů
mám sever nahoře a východ na západě
a vyplout na moře se rovná velezradě

něco je jinak
něco
nevím přesně
pozdě psát po zdech vzkazy pro nezvěstné
korkovou zátku hryžou bílý myši
plot kolem postele je zase o kus vyšší
ani můj stín už není na svém místě

něco je jinak
něco
nevím jistě

vítr se utišil
košile z ramen spadla
ta prapodivná loď má plachtu z prostěradla
napni ji na stěžeň
štětec si namoč ve tmě
namaluj noc
a pak mě vzbuď
a veď mě


/2006/