od Dede » 21.03.2014 13:48:31 0
Ok, potrefená husa se ozývá, když už se mluví o tom špinavém prádle.
Dělala jsem Zvířetník. Dlouho. Pak přišla situace, kdy jsem nebyla schopná zastavit chování, které jsem nehodlala tolerovat. Byla to opakovaná situace a opakovaně jsem byla bezbranná. Když jsem se zkusila bránit, bylo mi řečeno, že na to nemám právo, dávat někomu ban, že dělám nepřípustnou cenzuru.
Zavřela jsem stránky - chyba. Dozvěděla jsem se, že Zvířetník je víc než já a je třeba mu sloužit. Uznala jsem to - nakonec. Bolelo to strašně, protože jsem do něj po celé roky dávala srdce. Uznala jsem, že je třeba Zvířetník otevřít pro ty, kdo ho potřebují. Uznala jsem, že Zvířetník je veřejná záležitost a nemá tedy být soukromým vlastnictvím - ale stránky NZ moje jsou.
Tak jsem udělala jediné možné - převedla Zvířetník na veřejné místo, kde mohu být nahrazena prostě tím, že se na Lidovkách vytvoří nový uživatelský účet. Dělám Zvířetník, starám se o texty i o fotky, komunikuju s autory, snažím se ho dělat tak aby byl zajímavý. Přesně tak, jak se ode mne žádá.
Vedle toho si píšu na svoje vlastní stránky, blog - jako tisíce jiných lidí. Píšu, protože chci psát a na Zvířetníku nehodlám uzurpovat místo autorům. Svoje stránky jsem nepřejmenovala (byť jsem o tom uvažovala), protože chci zachovat kontinuitu autorům, kteří na něj psali.
Vysvětlili jste mi (někteří z vás), že nejsem Zvířetník a já jsem vám za to nakonec vděčná, protože mě to svým způsobem osvobodilo. Píšu, protože chci psát a píšu sama za sebe. Nejsem Zvířetník, nekonkuruju Zvířetníku, nevytvářím komunitu. Jsem to jenom já a moji čtenáři, kterých si cením. Chodí tam jen ten, kdo chce. Je to stejné, jako když mají další lidé z Zvířetníku svoje stránky, na které píší.
Nemyslím si, že bych byla něco dlužná.
Omlouvám se WWW, ale on by pochopil.
Ok, potrefená husa se ozývá, když už se mluví o tom špinavém prádle.
Dělala jsem Zvířetník. Dlouho. Pak přišla situace, kdy jsem nebyla schopná zastavit chování, které jsem nehodlala tolerovat. Byla to opakovaná situace a opakovaně jsem byla bezbranná. Když jsem se zkusila bránit, bylo mi řečeno, že na to nemám právo, dávat někomu ban, že dělám nepřípustnou cenzuru.
Zavřela jsem stránky - chyba. Dozvěděla jsem se, že Zvířetník je víc než já a je třeba mu sloužit. Uznala jsem to - nakonec. Bolelo to strašně, protože jsem do něj po celé roky dávala srdce. Uznala jsem, že je třeba Zvířetník otevřít pro ty, kdo ho potřebují. Uznala jsem, že Zvířetník je veřejná záležitost a nemá tedy být soukromým vlastnictvím - ale stránky NZ moje jsou.
Tak jsem udělala jediné možné - převedla Zvířetník na veřejné místo, kde mohu být nahrazena prostě tím, že se na Lidovkách vytvoří nový uživatelský účet. Dělám Zvířetník, starám se o texty i o fotky, komunikuju s autory, snažím se ho dělat tak aby byl zajímavý. Přesně tak, jak se ode mne žádá.
Vedle toho si píšu na svoje vlastní stránky, blog - jako tisíce jiných lidí. Píšu, protože chci psát a na Zvířetníku nehodlám uzurpovat místo autorům. Svoje stránky jsem nepřejmenovala (byť jsem o tom uvažovala), protože chci zachovat kontinuitu autorům, kteří na něj psali.
Vysvětlili jste mi (někteří z vás), že nejsem Zvířetník a já jsem vám za to nakonec vděčná, protože mě to svým způsobem osvobodilo. Píšu, protože chci psát a píšu sama za sebe. Nejsem Zvířetník, nekonkuruju Zvířetníku, nevytvářím komunitu. Jsem to jenom já a moji čtenáři, kterých si cením. Chodí tam jen ten, kdo chce. Je to stejné, jako když mají další lidé z Zvířetníku svoje stránky, na které píší.
Nemyslím si, že bych byla něco dlužná.
Omlouvám se WWW, ale on by pochopil.